Peníze a úspěch se v rodinách neodpouští
Spory v rodinách mohou vést až k vydědění

Peníze a úspěch se v rodinách neodpouští

9. 1. 2020

Jeden bratr je majitelem firmy, krásného domu, několika bytů a zážitků z cest po celém světě. Druhý bratr se topí v dluzích, často mění zaměstnání a místo cestování sedí u piva. Přestali si rozumět, nemají si co říct.

Jejich rodiče se trápí a říkají tomu úspěšnému, že by měl bratrovi pomoct. Rodin, ve kterých úspěch a peníze zamotaly vztahy, je hodně.

Když dvaaosmdesátiletá Libuše ovdověla, rozhodla se, že se zbaví své chaty. Nezvládala její údržbu, a protože neřídí auto, neměla se na ni jak dostat. Vymyslela následující plán. Chatu se rozhodla předat svému staršímu synovi s tím, že jí část z její hodnoty zaplatí a ona si tak přilepší k penzi. Další část dotyčný zaplatí mladšímu bratrovi, plus ještě uhradí jeho dluh asi tři sta tisíc, který má u banky. „Starší syn je úspěšný podnikatel. Má spoustu peněz, tak mu přece nic neudělá, když za bratra zaplatí a trochu mu pomůže. Rodina je od toho, aby si pomáhala,“ tvrdí Libuše.

Jenže její starší syn to vidí jinak. Za prvé o chatu vůbec nestojí. Má velký dům, rád cestuje, chatu nepotřebuje. Nechápe, proč by tedy za ni měl dávat peníze matce a bratrovi, a už vůbec ne, proč by měl hradit bratrovy dluhy. „Takže já dostanu něco, co nechci, a ještě mám za to platit. Máma mi často vyčítá, že se mi daří, zatímco bratrovi ne. No jasně, já netrávil v devadesátých letech večery v barech, ale rozjížděl jsem firmu. Zatímco on se dvakrát rozvedl a platil alimenty na tři děti, se kterými se prakticky nevídal, my s manželkou dřeli ve firmě, budovali dům, investovali do vzdělání našich dvou dětí. Taky jsme měli krize, ale nerozvedli jsme se. Majetek nedrobíme, ale naopak ho rozšiřujeme. Dvakrát jsem bráchovi zařídil místo, pokaždé tam vydržel pár měsíců. Jednou ho štvalo, že musí sedět v kanceláři, podruhé ho štvalo, že jsem mu sehnal dělnickou práci venku,“ vypráví Libušin starší syn Martin. Navrhuje, aby se chata prodala a utržená částka rozdělila mezi matku, jeho a bratra. Matka mu na to říká: „Ale vždyť ty to nepotřebuješ, máš všeho dost.“

Majetek, úspěch či naopak dluhy a neúspěch dovedou rodinné vztahy pořádně rozbourat. Mnozí starší lidé byli zvyklí na dobu, kdy všichni měli tak nějak podobně. Jsou mnohdy překvapeni zjištěním, jak rozdílně nyní jejich děti či vnoučata žijí. „Mám pocit, že se na mě rodina dívá divně, protože nesdílím jejich způsob života. Pracuji v Praze, mám tam dobře placené místo. Když přijedu na nějaké rodinné setkání, slyším posměšné věty typu: No jo, naše manažerka. Příbuzní řeší, jaké mám auto, kam jedu na dovolenou, dokonce se mě jednou zeptali, kolik beru a kolik mám naspořeno. Připadá mi to nevkusné a jezdím za nimi čím dál méně, protože si s nimi nemám co říct,“ vypráví devětačtyřicetiletá Marcela. Její matka, která žije na severní Moravě, to ovšem vidí takto: „Ona si klidně jede někam do Karibiku, místo toho, aby pomohla sestře a její rodině, která staví barák. My byli zvyklí si pomáhat, když jsme stavěli, celá rodina přiložila ruku. Ona se stará jen o sebe, mění auta, kupuje si drahé kabelky. Všechno, co ušetřím u penze, dávám druhé dceři a taky jí odkážu barák. Nechci, aby naše pražská manažerka dostala ještě jeho půlku, když nám nepomáhá.“

Marcela je z takového přístupu své mámy a celé rodiny rozladěná. „Chápu, že dříve se žilo jinak, ale já přece nebudu trávit víkendy tím, že pojedu přes celou republiku a tam pak budu pomáhat sestře podávat cihly. Když chce stavět svépomocí, ať staví. Ale mně taky nikdo nepomáhal, když jsem přišla do Prahy a od nuly si tam budovala kariéru. Jen díky tomu, že dřu, že umím několik jazyků, mám v Praze svůj byt, můžu si dovolit cestovat, pěkně žít,“ vypráví.

Nejhorší rodinný model, ovšem poměrně častý, je ten, který známe z mnoha pohádek. Zatímco jeden ze sourozenců je šikovný, pracovitý, úspěšný, ten druhý je, mírně řečeno lempl. Bohužel, v očích rodičů a prarodičů je však spíše chudáček, který měl v životě smůlu, a za to, že má dluhy, opustila ho žena a dokonce pobyl rok ve vězení, nemůže. Prostě měl smůlu, chlapeček náš zlatý.

Dlouho neřešené neshody se obvykle projeví v plné síle, když někdo z rodičů či prarodičů zemře, zkrátka, když přijde na dědické řízení. Vychází najevo, že se někdo rozhodl jednomu ze svých potomků odkázat více, případně vše. Někdy jde právě o pocit, že ten méně úspěšný potřebuje pomoct a ten více úspěšný se o sebe nějak postará, má všeho dost.

Vydědit jednoho z potomků ovšem není zcela jednoduché, a pokud by se dotyčný bránil, je velmi pravděpodobné, že jako důvod vydědění neobstojí věta: Však on nic nepotřebuje, má všeho dost.

Pomoc v nouzi je spíše otázka morální, zákon ji samozřejmě nenařizuje, což je správné, mezilidské vztahy se zákony a nařízeními nevynutí. Pokud jde o pořízení pro případ smrti, lze pochopietlně např. v závěti odkázat více tomu potřebnějšmu. Je však třeba neopomenout nároky na část pozůstalosti u tzv. nepominutelných dědiců, což jsou potomci, kteří mají nárok na 1/4 (jsou -li zletilí) resp. na 3/4 (u nezeltilých) jejich zákonného dílu," uvádí advokátka Simona Rašková.

Vydědit potomka lze podle ní jen ze zákonných důvodů, jako je např. neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi nebo skutečnost, že potomek o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl. "Vydědění je možné učnit i součástí závěti, případně v samostatné listině. Je dobré vždy uvést konkrétní důvod pro vydědění. Vyděděný potomek pak musí v případě sporu prokázat, že uvedený důvod pro vydění neexsitoval, tedy např. že pomoc poskytl a že zájem projevil," dodává advokátka.

peníze rodina
Hodnocení:
(4.7 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Homolková
Já bych to neviděla tak ostře - jeden úspěšný, druhý lempl. Mám 3 syny. Nejstarší stále pracuje, ale není tak úspěšný, i když se snaží a není hloupý. Od dětství trpí hyperaktivitou a zůstaly mu charakteristické znaky - nesoustředěnost, zbrklost. Ale je vážně pracovitý, i jeho manželka. mají 2 děti a žijí "normálním" životem. Prostřední syn je klidný, rozvážný, neuspěchal pořízení dětí, oba s manželkou dost dlouho studovali a mají malé děti teď, když jim je 40. No, měli štěstí, mnohdy se to nepodaří. Snacha říká, že její manžel má prostě v životě štěstí a ona z toho žije. Nejsou žádní boháči, ale mají o dost více, než rodina nejstaršího syna. Nejmladší žije sám pro sebe. Pracuje, studuje, má plno koníčků, nic po nikom nechce. Chvála Bohu nejsou zatím vidět žádné velké spory. Ano, prostřední a nejstarší syn si pomáhají. Mladí pomáhají hlavně dětem - peníze na dražší kroužky, na vzdělání atd. Starší syn zase pomůže, když je potřeba. Pravda, bydlí v jednom místě, takže je všechno snažší. Já mám štěstí, obě snachy jsou zlatý holky. Ale pokud se tento vztah nepovede, je to děsivé. Některým lidem není dána empatie a mnohým chybí slušnost. Je to smutné. Moje sestra se starala o naši matku 15 let, z toho 10 let byla ležící pacient. Sestra je zdravotní sestra, pracuje v terénu, péče o staré nemocné lidi má v popisu práce. My, její sourozenci, jsme jí málo pomáhali, každý má svého dost, musí do práce atd. Nedala se srovnat naše pomoc a její každodenní péče. Takže matka na ni dala přepsat domek. Jednalo se spíš o pozemek, domek byl opravdu prastarý. Všichni jsme s tím souhlasili, až na jednu sestru. A ta se s tím nevyrovnala. Je to hodná holka, ale cítí se ublížená. určitě má velký kus pravdy, o matku se starala dřív, než si ji sestra vzala k sobě. Chtěla jsem, aby se dohodly, aby jí ta obdarovaná, když pozemek prodala, dala alespoň nějakou symbolickou částku - ne, nikdy. Co mám dělat? Když jedeme na návštěvu, ačkoliv obě bydlí v jedné vesnici, navštívíme jednu a pak druhou. Vyslechneme, odsouhlasíme. Ostatní sourozenci taktéž. Máme štěstí, že nikdo z rodiny není žádný nemakačenko a všichni se mají relativně dobře.
Alena Várošová
Taky naprosto souhlasím s Evou K.
Marie 00000
Jsem pro pomoc v případě neočekávané nenadálé události, pokud dotyčný má aktivní zájem svoje problémy řešit. Ale podporovat lempla je podle mě blbost. Není povinností nikoho - ani rodiny cpát peníze, nebo jiné benefity lenochovi. Zvlášť, pokud má zdravé ruce ... Názor Evy K. je naprosto přesný.
Lenka Kočandrlová
Tyhlety spory moc nechápu.každý se má starat o sebe,rozumně sourozenci/příbuznému/přátelům pomoci. Ale mnohdy je v rodině černá ovce,nepovedenec morální,který by chtěl jen dostávat a brát a sám nic nedat.Jen výmluvy,trapnosti a ostudy.O někom takovém bych ani jako matka nechtěla slyšet,kdo chce kam,pomožme mu tam! a dále se již nezajímat. Typy "Libuše" zřejmě odmítají vidět realitu,což se jim nakonec jen vymstí.
Danka Rotyková
Můj názor už vyjádřila Eva K. níže. Naprosto s ní souhlasím.
Eva Kopecká
V případě Marcely se ani taky nedivím. Jestli se o všechno, co má, přičinila sama bez pomoci rodiny, proč by měla oddřít to, že její sestra staví barák? Kam jezdí na dovolenou, po tom jim taky nic není, oni jí to neplatí.
Eva Kopecká
Paní Libuše má za ušima. Sama by se chaty zbavila a zároveň by pomohla sobě a méně úspěšnému potomkovi. Místo aby přemýšlela, kde je zakopaný pes toho, že jeden syn se umí postarat a jít si za svým cílem a druhý ten život nejenom proflinká, ale ještě za ním nic nezůstane, než ty dluhy a děti, které si akorát nadělal a to je všechno. Myslím, že starší syn vyjádřil svůj postoj adekvátně a adresně. Asi to dopadne tak, že matka chatu prodá, prachy rozdělí mezi sebe a zadluženého neúspěšného syna. Ten, jak si všichni umíme představit, je zase rozfofruje a zase bude na nule.
Venca V.
Zdravím, nejzdravější přístup je ten, že jsou sourozenci vychovaní k vzájemné solidaritě, pomůžou si, ale také hodnotí, jak si jejich bratři či sestry vedou a dovedou si říct i nepříjemné pravdy. Pokud jsou naživu i rodiče, tak i před nimi. Pomoc si zaslouží ten, kdo se dostal do problémů, ale aktivně je řeší, nikoli lempl a vyžírka. Já mám 3 sourozence, pomáhat si naštěstí nemusíme...v minulostijen malými výpujčkami při složitých životních situacích...a máme se navzájem rádi, nemáme si nic vyčítat. Dědictví po rodičích jsme si spravedlivě a za souhlasu všech s řešením rozdělili, zbytek- nějaké nemovitosti - společně spravujeme a navzájem konzultujeme. Jedině tak je možné udržovat dobré vztahy v rodině.
Věra Halátová
Každá samice ze světa zvířat nejvíce pomáhá tomu nejubožejšímu. Lidské samice to někdy přehánějí. To, o čem tady píšete, tedy ta solidarita, že ten bohatší by měl pomáhat tomu chudému, i když bohatší byl pilnější a svědomitější a chudý líný a nesvědomitý, není to náhodou problém celé generace a sociálního sytému v ČR? A co se týká vydědění. Není nic takového potřeba. Za svého života mohu dát komu chci co chci.
Zdenka Soukupová
Mirku, souhlasím s Vámi. Souhlasím i s tím, že ten úspěšnější by měl pomoci, ale pouze jednou či dvakrát. Aby ten méně úspěšný měl možnost začít jinak a lépe. Ovšem pokud nechce a pomoci si neváží, tak to má tedy smůlu. Tečka.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.