Taxistory 2

Taxistory 2

4. 11. 2012

Tenhle příběh bych nazvala "Povánoční". Stalo se v půli ledna roku 1975. Do vozu nasedl muž asi kolem čtyřicítky, přál si jet na Žižkov, a po chvilce neutrálního povídání mě, dosti nesměle, pozval na kávu. Slušně jsem odmítla, ale pán začal vysvětlovat, že to myslí ve vší slušnosti a nakonec skoro prosil. Mezitím jsme dojeli na místo. Ještě jedno pozvání, ještě jedno odmítnutí. Zaplatil a potom požádal, abych chvíli počkala, že se hned vrátí a ještě pojede dál. Čekala jsem tedy a k mému velkému překvapení, muž za chvíli přišel a přinesl šálek vonící kávy. S úsměvem dodal "teď snad neodmítnete." Teď už jsem neodmítla a pán se posadil do vozu vedle mě a začal vyprávět.

"Víte, paní, já jsem byl jedináček bez táty, dost rozmazlený a hlavně nesamostatný. A měl jsem zlatou mámu. V mládí jsem měl několik známostí, ale pokaždé se to nějak rozpadlo. Každou dívku jsem mamince
představil, té se však žádná nezdála pro mě dost dobrá. Nejdříve jsem se bouřil, ale za čas se mi zdálo pohodlnější žádnou známost nemít. Maminka dobře vařila, já měl svoje věci vždycky nažehlené a spořádané a bylo nám spolu vlastně dobře. Jenže před třemi měsíci maminka náhle zemřela a já zůstal sám. Začal jsem hospodařit, učil se vařit a prát a docela to šlo. Hodné sousedky poradily. Ale blížily se Vánoce a těch jsem se bál. Krámy plné lidí, každý nakupoval dárky a já neměl pro koho. Poslední den před Štědrým dnem jsem šel také nakoupit. Vybral jsem dvě napoleonky, dva hrnečky na kávu a láhev koňaku. A na Štědrý den, po večeři v restauraci, jsem spěchal domů. Na stůl jsem připravil koňak a sklenky, na vařič postaviil konvici s vodou na kávu a čekal. Nevěřil jsem, že nikdo nepříjde, úpěnlivě jsem si přál, aby si soused přišel vypůjčit třeba kladivo nebo sůl, ale proboha: ať někdo zazvoní. Zázrak se nekonal a tak vy jste první, komu jsem uvařil kávu do toho vánočního hrnečku a pěkně vás prosím - nechte si ho, svůj účel právě teď splnil."

A tak mám doma jeden hezký šálek se smutným příběhem...

taxistory
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdena Proboštová
Taky přečetla a závidím ti.
Olga Štolbová
Ano,Marie,takhle jsem to tak trochu myslela.Děkuji
Marie Bartošová
Já snad na vánoce půjdu zazvonit u všech sousedů, kteří žijí sami...
Zuzana Pivcová
To je bohužel typický případ těch milujících samotných matek, které si ze svých synů udělají pomalu náhradní partnery ze strachu z vlastní osamělosti. Když maminka zemře, je takový syn většinou už ve věku, kdy není schopen se normálně seznámit. Několik takových případů znám. Je to hodně smutné.
Jitka Chodorová
I tento příběh již znám,ale znovu jsem si ho s chutí přečetla,je vidět Olinko,že ti to taxikaření přineslo spoustu všelijakých zážitků,dárek toho osamělého pána ti vždy připomene tento příběh,když se na něj podíváš.Díky,že jsi se jím s námi o něj podělila.
Jarmila Peerová
To je hezký,byť smutný příběh osamělého člověka.Pěkně jsi to Olinko popsala,docela mě to dojalo....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.