Vážení přátelé, milí íčkaři,
blíží se konec roku 2019, nechci předčasně nic hodnotit, jaký byl a pro koho, tuto otázku si jistě každý z Vás položí sám. A protože tu celý rok píši na každý měsíc ty moje veršovánky, zbývá mi měsíc prosinec, a já si nějak nedovedu poradit s rýmy, tak jsem se rozhodla to napsat tak, jak to cítím já a naše rodina. Měsíc prosinec je pro mě měsícem oslav, ale i smutkových událostí, a letos tomu nebylo jinak. Takže tak nějak jako na houpačce, jak to asi většinou bývá u každého člověka.
Samozřejmě začnu adventem, čas klidu, očekávání a rozjímání. U nás to bylo jinak, čas strachu, nemocí a nejistot. Pak přišel den čertovsky-mikulášský, čertů se trochu bála jen malá, skoro 4letá Emma. Svůj svátek jsem letos opět neslavila, pocit, že mám manžela ležícího na Jipce mi to nedovolil, jen jsem malou formou odměnila rodinu za přání a dárky. I Vám všem děkuji za přání na chatu, bylo to pro mě malé pohlazení, a tím dávám za pravdu těm, kteří tady zdůrazňovali, jaké má ÍČKO sílu. Potvrzuji.
Pak přišel den, kdy navždy odešel manžel mé sestřenice, s kterou jsme se v poslední době ještě více spřátelily, a navzájem si dodávaly sílu a odvahu. Ten den mě volali z nemocnice, že mého manžela posílají domů. Byla to radost, rozpaky, strach, co bude dál. Naštěstí byl syn ten den v práci autem, tak mi ho přivezl. Byla jsem šťastná, ale plná bolesti. Dva dny poté jsme měli výročí svatby, ale i výročí úmrtí mé maminky. Určitě se neslavilo, ale napadlo mě dát dárek manželovi formou básničky, kterou mnozí z Vás četli, a také komentovali. Ještě jednou díky.
Dávala jsem si naději z roku 2019, protože číslo 19 je jedním z mých čísel oblíbených, ale nemohu říci, že by mě a celou naši rodinu šetřil, to ale není fňukání staré ženy, to je jen konstatování faktu. Zbývá ještě nějaký čas do roku 2020, velké přípravy Vánoc jdou tak nějak kolem mě, i když se snažím dodržet některé tradice, ale i sváteční menu. Věřte mi, že pro to dělám vše, ale nejde mi to tak, jak bych si sama přála. Přeji Vám všem klidné svátky, bohatství rodiny, ale hlavně hodně zdraví, které je opravdu to nejcennější, co máme.To samé přeji mé velké rodině, všem, co mají narozeniny a svátky v tyto prosincové dny, a je nás dost, uzdravení těm, co teď nejsou úplně v pohodě, a hlavně, abychom se všichni sešli s těmi svými u svátečního stolu.
Nesmím zapomenout na určitý prosincový den, zimní slunovrat. I když u nás v tu dobu zima teprve začíná, a to hlavně kalendářně, sluníčko už nám dává naději na postupné prodlužování dne, a pomalu nás směruje k jaru.
A po Vánocích je tu ještě jeden prosincový den, myslím ten poslední, než se bude předávat žezlo novému roku 2020. Silvestr by měl být veselý, společenský a vysmátý. Ne každý ho takový ale může mít. Proto přeji všem, kteří mají jakýkoliv problém, kteří jsou nemocní a podobně, aby se jejich stav už jen zlepšoval, protože většina z nás si bude přát od roku 2020, aby byl lepší, než rok stávající. A těm, co žádný problém nemají, přeji, aby jim to ještě dlouho vydrželo. Tak krásné Vánoce Vám všem!
Den prosincový
může být i snový,
může být i bílý,
když potká sněžné víly...
