Fotoreportáž: Prosincová, poslední
Foto: vedoucí kina Pohoda v Jeseníku

Fotoreportáž: Prosincová, poslední

30. 12. 2019

Rok 2019 již zaklepal bačkorami a já se s ním rozloučím po svém. Připravila jsem si pro vás v pořadí již dvanáctou fotoreportáž 2019.
Ano, je to tak. Jste stateční, protože jste to se mnou vydrželi a celý rok sledovali moje fotoreportáže, teda alespoň někteří. Ti ostatní by měli jít do sebe a polepšit se. (Ale ne, je to jen na každém z vás, jestli se podíváte.)
Jak si jistě pamatujete, v listopadu jsem si stýskala, že stál za starou belu. Ale to jsem netušila, že prosinec bude ještě horší. Místo jiskřivých bílých plání, sněhových závějí, prostě zimní atmosféry jsme si užili v tom lepším případě mlhy a v tom horším zachmuřenou oblohu, šedivo. Jen v jednom nám prosinec tady na Jesenicku udělal radost. Zalil naše zahrady, stráně i háje. Ne moc, ale trochu vody spadlo, a protože zem nebyla zamrznutá, vpila se voda do země. Ó díky za ten déšť.
V prosinci kromě vánoc se udály pro mě tři docela významné události.
Za prvé se svými kamarádkami jsme uspořádaly fotografickou výstavu v jesenickém kině a tu budeme v polovině ledna přesouvat do Zlatých Hor. Myslím, že mohu neskromně prohlásit, že se výstava docela povedla.
Za druhé jsme s manželem byli na školním vánočním projektu našich vnoučat (prý se neříká besídka) jejich školy ve Frýdku- Místku. Bylo to krásné a dojemné. Fotky z této akce zveřejňovat nebudu.
No a máme tu za třetí, událost, které bych se s radostí vyhla. Nějaký ten týden před vánocemi nám začal špatně odtékat dřez v kuchyni. Dva dny před Štědrým dnem se slova „odpad – dřez“ staly pro mě sprostým slovem. Nepomohl ani vodař, ani louh, který tam ten první sypal. Načež mu asi po páté porci ten louh bouchnul do obličeje, na tričko. Rozstříkl se po kuchyni až do obyváku. Víc škody než užitku. Doufám, že vodař neutrpěl žádnou vážnou zdravotní újmu, alespoň nás o tom ujišťoval. Je to jinak šikovný a spolehlivý řemeslník. Co bude dál, uvidíme po Novém roce. Kam volat o pomoc, netuším. Zkusím nejdříve z okna.
Když píšu tyto řádky, je dva dny před koncem roku.
A tak mi dovolte poděkovat vám za trpělivost i přízeň, a pokud chcet, podívejte se na moji poslední pravidelnou měsíční fotoreportáž. V příštím roce budete mých měsíčních fotoreportáží ušetřeni, slibuji.
Šťastný rok 2020, přátelé.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Ahoj Eli, tvoje fotky jsou bezkonkurenční (tiše závidím), a moc hezky jsi se rozloučila s rokem. Ten odpad vám naopak nezávidím, protože to máme za sebou. Naštěstí nám sousedka sehnala instalatéra, který nàm to celé vyměnil, sám si koupil materiál a řekl si jen o 600 Kč. Přeju vám, aby brzy došlo k opravě. No a do nového roku štěstí, pohodu, radost a hlavně zdraví. Budu se těšit na setkání. :-) (✷‿✷) Tohle nevím, co bude.
Zuzana Pivcová
Ještě snad zmínka k tomu ucpanému dřezu. Dobře, žes mě varovala. Já to někdy mám už také poněkud "přes čáru" a pak pracně pomáhá Krtek.
Zuzana Pivcová
Všestranně půvabný prosinec, děkuji za možnost ho vnímat zase jinak než "pražsky".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.