Zvu vás do roztockého zámku na výstavu nazvanou Kuchyňky a pokojíčky aneb jak bydlely panenky. Najdete na ní reprezentativní výběr tohoto náročného typu hračky, doplněný o nádobíčko a vše potřebné pro hru s panenkami v období od konce 19. století po 80. léta 20. století. Představeny jsou jak samostatné domečky pro panenky, tak vlastní interiéry pokojíčků a kuchyněk, včetně jejich vybavení, porcelánové servisy, nápojové soubory i další doplňky.
Reportáž jsem rozdělila do dvou částí; chtěla jsem vám toho napsat a ukázat co nejvíc. V první části vám představím na fotografiích pokojíčky, ve druhé kuchyňky a ostatní exponáty. Vzhledem k informacím, které mám k dispozici, nemůže být text v souladu s fotografiemi.
O hračkách obecně
Hračky a hry provází lidi pravděpodobně od pradávna, protože potřeba hrát si a seznamovat se s okolním světem je dětem vlastní. Hračky proto byly součástí života dětí ve všech dobách a současně odrážely svět dospělých. K nejstarším hračkám patřily zvukové hračky jako chrastítka, píšťalky či bubínky, jednoduché kinetické hračky v podobě koleček, kostek, válečků a kuliček a hračky napodobující každodenní život v podobě figurek zvířat a lidí; pro ně se vyráběly i příbytky. Hračky nepředstavovaly pouze nástroj pro ukrácení dlouhého času a zábavu, ale plnily i didaktickou roli. Především děvčátka se připravovala s jejich pomocí na rodinný a společenský život a vedení domácnosti.
K nejstarším hračkám na našem území patří středověké a raně novověké hliněné figurky lidí a zvířat, miniaturní nádoby, kuličky a kostky. Na různých vyobrazeních jsou zachyceny hry s míčem, káčou, pouštění draků, jízda na koníkovi na tyči apod. Nejjednodušší hračky si děti vyráběly samy; se složitějšími jim pomáhali rodiče a další příbuzní. Podle sociální situace rodiny dospělí kupovali dětem hračky profesionálně vyráběné.
Hračky vyráběli jako doplněk svého sortimentu různí řemeslníci – hrnčíři, cínaři, truhláři, řezbáři, tiskaři aj. Jako zvláštní obor se začala rozvíjet výroba hraček v Evropě, především v Německu a Holandsku, od konce 17. století. V 18. století se rozšířila do Francie, Švýcarska a dalších zemí střední a jižní Evropy. S rostoucí poptávkou se zpestřovala nabídka. Výroba hraček, orientovaná nejdříve především na bohaté zákazníky, se zaměřovala postupně na širší vrstvy obyvatelstva. Ke skutečnému pronikání do všech vrstev obyvatelstva přispěl až rozvoj manufakturní výroby v 19. století.
Jedním z nejvýznamnějších výrobců hraček v Evropě bylo Německo, s centrem v Norimberku. Při tamější výrobě se uplatňovala řada řemesel, především truhlářství, kovotepectví, hrnčířství, sklářství, stříbrnictví či voskařství. V 19. století vznikla další známá střediska v Durynsku. Jejich výrobky směřovaly do řady evropských zemí.
Výjimečné postavení ve výrobě hraček zaujímalo Krušnohoří, a to na německé i české straně hranice. Počátky zdejšího hračkářství spadají do 2. poloviny 18. století. Po útlumu dolování rud dával tento dřevozpracující průmysl spolu s krajkářstvím, punčochářstvím a plátenictvím obživu místním obyvatelům. Během 2. světové války a po jejím skončení byla výroba hraček na české straně Krušnohoří přerušena, neboť většina výrobců byla německé národnosti a po odsunu německého obyvatelstva neměl kdo na výrobu navázat. Kromě Krušnohoří existovalo na našem území několik dalších hračkářských středisek; některá vyráběla stále hračky označované jako lidové (např. Hlinecko na Vysočině, Beskydsko, Králicko na rozhraní Orlických hor a Jeseníků, Pošumaví aj.). Tato střediska vyráběla mj. i nábytek pro panenky a nádobíčko.
Výstava mě okouzlila. Tolik krásy a půvabu pohromadě! A to ještě provázela jednu skupinu autorka výstavy; tak jsem se občas nenápadně zaposlouchala do jejího vyprávění.
Výstava trvá do 2. února. Otevřena je od středy do neděle, od 10 do 18 hodin. Snížené vstupné činí 30 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma. Do Roztok dojedete vlakem z nádraží Holešovice asi za deset minut. Od nádraží k zámku je to kousek.
Zdroje: informační panely výstavy; https://www.muzeum-roztoky.cz
