U dvanácti měsíčků - lednově jarní

I v lednu je jak v máji,

když láska nezahálí,

sníme si sen věčný,

příběh nekonečný.

Na louce medové

hemží se broučkové,

a motýlí sbírky

žárlí na kobylky.

Sluníčko  se směje,

kašle na závěje,

a v ulicích líných

stěhují se stíny.

Když je láska slepá,

scéna velkolepá,

kalendářně veden,

ten  první je leden.

U dvanácti měsíčků

zdržíme se chviličku,

a pak z máje zpátky

do zimní pohádky.