Vzpomínka na letní setkání

9. 1. 2020

Hodnocení:

(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Nováková 17.1.2020 18:04

Děkuji za vaše komentáře

Hana Rypáčková 12.1.2020 08:57

Ano, taky mě to chytlo u srdce. l v naší rodině emigrant už od padesátých let, se nemohl účastnit pohřbu rodičů, ale i po revoluci se ve vysokém stáří stále bál vrátit, nevěřil. Dnes si mladí cestují a zase nevěří, jak to bylo. Do Kanady na raft.... Upřímnou soustrast.

Soňa Prachfeldová 11.1.2020 08:31

Ach Haničko rozplakala jsi mě, nádherně jsi vylíčila život svého kamaráda. I můj strýc zůstal kdysi v Německu, nesměl sem, ani když mu mamka umírala /moje zlatá babička/.

Eva Mužíková 10.1.2020 18:43

Smutné vzpomínání............

Marta Nosková 10.1.2020 17:02

Tak si tady tiše pláču, trochu podobný příběh se stal i v naší rodině. Hezky napsané, Hani. Děkuji.

Helenka Vambleki 10.1.2020 14:15

Taky tady bulím jak želva, je to moc smutné a kolik takových případů a příběhů u nás bylo.Moc Ti přeji tu radost ze setkání po tolika desítkách let. Asi cítil konec a chtěl se rozloučit nejen s rodinou, ale také se všemi přáteli.

Zdenka Soukupová 10.1.2020 13:36

I když smutný, moc krásný příběh. Poplakala jsem si.

Alena Vávrová 9.1.2020 22:25

Krásná, ale smutná vzpomínka, Hani.

Danka Rotyková 9.1.2020 20:54

Krásný a zároveň dojemný příběh. Jsem ráda, že nemusím žít v cizině, moc těžce bych to snášela.

Dana Puchalská 9.1.2020 18:17

HANKO. Když jsem si celý příběh přečetla, tak jsem si musela dát chvíli pauzu. A vzpomněla jsem si na pár přátel, které potkal podobný osud. Jsem ráda že se nic takového už neděje.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá