Zkusit zas jednou poezii
a jenom tak si verše psát
o radosti, že ještě žiji,
že mě má někdo hodně rád.
O skvrnách slunce na koberci
a knížkách ve svém pokoji,
o tom, že pláčou malí, velcí,
že střik mě občas opojí.
O potůčku, jenž zurčí v lese
a vůni sena u cesty,
o mlze, jež se měkce snese,
o kráse starých pověstí.
O starém pánu, jenž jde s holí
a štěněti, jež dovádí
o květech vlčích máků v polích,
že vlídné slovo pohladí.
O krajině pod sněhem bílým,
a básni, která dojímá,
o dětském smíchu, jenž zní chvíli,
o světě tvýma očima.
