Stěhovat se na stará kolena? Dejte pokoj, na to nemám sílu ani náladu. Jsem zvyklý na svůj byt, v mém věku už nechci dělat změny. To jsou časté reakce seniorů na téma stěhování. Jenže uplyne pár let a mnoho z nich začíná přemýšlet, zda přece jen neměli bytovou situaci nějakým způsobem řešit.
Šestasedmdesátiletá Vlasta před půl rokem onemocněla tak vážně, že není schopna sejít ze schodů z prvního patra. Bydlí ve starém domě, schody jsou vysoké, výtah v domě není. Když potřebuje k lékaři, z bytu jí pomáhají její synové nebo vnuci. Nedávno se přitom v nedaleké bytovce uvolnila garsonka v přízemí, navíc bezbariérově upravená. Vlastin vnuk, který pracuje v realitní kanceláři, ji upozornil, že jde o ideální bydlení pro single žijící seniorku, navíc v místě, kde je zvyklá žít celý život. Byt byl navíc velmi výhodně nabízen a vnuk uvažoval, že by ho koupil, nechal v něm bydlet babičku, protože sám má domek a měl by byt do budoucna jako investici. „Odmítla jsem, nechtěla jsem se stěhovat z bytu, na který jsem zvyklá. Teď toho lituji, můj byt se stal mou pastí. Začala jsem špatně vidět, nemůžu sejít ze schodů, vůbec nevím, co budu dělat. Přízemí a bezbariérové bydlení by pro mě nyní bylo ideální. Sice se mi nechce měnit zvyky a prostředí, ale najít něco takového pro mě bude nevyhnutelné. Teď si vyčítám, že jsem nabídku vnuka nepřijala,“ vypráví Vlasta.
Jedná se o případ, který je pro současnost přímo typický. S tím, jak populace stárne, se čím dál více ukazuje, že mnoho lidí vyššího věku žije v podmínkách, které jsou pro lidi trpící různými zdravotními obtížemi nevyhovující.
„S přibývajícím věkem dochází ke zhoršování zdravotního stavu. Jeho změny mohou nastat ze dne na den, což s sebou nese potřebu v krátké době přeorganizovat celou domácnosti,“ uvedla Eva Grollová ze společnosti Diakonie, která se problematikou bydlení seniorů zabývala. „V průzkumu jsme si ověřili, že většina bytů, které obývají senioři ve věku nad šedesát pět let, neposkytuje dostatek bezpečí při zhoršených smyslových nebo pohybových schopnostech svých obyvatelů,“ vysvětlila.
„Většina lidí se na stáří dostatečně nepřipravuje a ukázkou je právě problematika bydlení,“ říká Tereza Žílová z Geriatrického institutu při společnosti Život 90. „Bylo zjišťováno, zda se lidé v souvislosti s odchodem do důchodu přestěhovali v zájmu snížení nákladů na bydlení do jiného bytu. Levnějšího nebo menšího nebo k dětem a podobně. Z celkového počtu toto učinilo pouze patnáct procent respondentů,“ dodala.
Z průzkumu vyplynulo, že pětina z nich se přestěhovala k dětem nebo jiným příbuzným, čtyři pětiny do bytu levnějšího či menšího. Většinou šlo o lidi žijící bez partnera a o obyvatele větších měst, což je logické, protože v nich bývá nabídka možností bydlení vyšší než na venkově. Velmi často se jednalo o byty nájemní o rozloze jedna plus jedna nebo dva plus kuchyňský kout. Více než devadesát procent seniorů, kteří se k přestěhování ve vyšším věku odhodlalo, uvádělo, že to bylo dobré rozhodnutí, že jsou spokojeni.
Jenže udělat takové rozhodnutí je velmi obtížné. Když člověk žije desítky let v jednom bytě, má k němu vztah, vzpomínky. Má v něm i hodně věcí, které by se mu do bytu menšího třeba nevešly a on se s nimi nechce loučit.
„Dcera mi už dávno říkala, že se mám přestěhovat do menšího, ale já si to nedovedu představit. Ani bych na to neměla sílu. Vím, že by mi mladí pomohli, ale já v tomto bytě vychovala děti, dělali jsme tady večírky pro přátele, vždy jsme byli taková ta otevřená domácnost, kde se scházelo hodně lidí. Mám tady z těch dob spoustu věcí, fotek, obrazů od přátel. Kam bych to všechno v malém bytě dala?“ říká devětasedmdesátiletá Lída, která žije ve třípokojovém bytě v centru Prahy. Sice je v jejím vlastnictví, ale za jeho vytápění a příspěvky do fondu oprav v domě, dává vysoké částky. „Ten byt je můj život, nemůžu teď přece většinu věcí z něj vyhodit a jít do nějaké garsonky. To tady raději umřu,“ tvrdí Lída, která má čím dál větší problém vyjít do svého bytu po schodech. Přesto jeho prodej nebo pronájem a stěhování se do menšího odmítá. Čím dál méně chodí ven, a přestože si to nechce připustit, ví, že takto žít do budoucna nebude možné.
Vzpomínky, silné citové vazby k danému místu a spousta věcí, které se za život nahromadily. To jsou nejčastější důvody, proč se lidé vyššího věku stěhování obávají.
„Žít v prostředí, které je nám důvěrně známé, kde máme přátele a příbuzné, je důležitou hodnotou, která tvoří kvalitu života nejen ve stáří. V pobytových zařízeních sociálních služeb se ocitají lidé, jejichž zdravotní stav ještě nevyžaduje stálou péči. Dostali se tam jen proto, že jejich domov se pro ně stal klecí, odkud nemohli vycházet, neměli přístup k hygienickému zázemí, hrozilo jim nebezpečí pádu nebo chyběla možnost dovolat se pomoci v případě potřeby,“ uvedla Eva Grollová.
Jedná se o velký problém, který nemá jen stránku praktickou, ale i psychickou. Udělat tak radikální krok jako je stěhování, je často obtížné i pro lidi mladší či středního věku. Pro seniory jde často o neřešitelnou situaci. Ovšem je dobré vědět, že ti, kteří ji vyřešit dokázali včas, jsou zpravidla spokojenější než ti, kteří před budoucností strkali hlavu do písku.
