Z většího do menšího? Starší lidé mají ze stěhovaní panický strach

Umím si představit, že bych se přestěhovala někam jinam. Ale nemám důvod, proč bych to dělala a doufám, že mě to ani nečeká.

Vždycky si představte,co asi udělají po vaší smrti dědicové s vašimi (milovanými,opečovávanými,historickými atd.) věcmi: Bez milosti vyhodí do kontejnerů,kolikrát i cennější předměty,protože už k tomu nemají žádný vztah.Snad jen zpeněží,co se dá,ale jinak....Nedělám si iluze,že to takhle dopadne jednou i u nás,co jsem nasbírala : pro mne sbírky,pro někoho blbosti,většinou bezcenné,nebo to ani nestojí zato,se to někde snažit prodat...Takže klidně měňte byty,domy,včas se zbavte/prodejte vše,o čem můžete tušit,že to stejně přijde do popelnic! Aspoň o tom rozhodnete vy sami,a třeba přijdete i k nějakým penězům,které ještě užijete pro sebe.

Myslím si, že stěhování je až krajní řešení. Vždy se většinou najde vnouče, nebo menší stavební úpravou jako pronájem a mohu bydlet dál.

Chce to odvahu a nebát se a jít. Přítelkyně po 60 letech života v jednom domě zabalila vše co potřebovala a šla do menšího. Ano dcery ji pomohly. Každá z nich měla svoje bydlení a pro obě opravdu nebyl problém se za ní jet podívat. Ikdyž jedna bydlí 50 km daleko a jedna je ještě v práci. Je pravda, že hledala pohodlné bydlení asi půl roku, ale našla.

Asi nejhorší pro mne by bylo ztratit sousedy, známé a přátele. Získat pomoc části rodiny. Do malého bytu , kde je platba podobná , nemá cenu jít.. Kvůli dostupnosti služeb a výtahu bych do toho šla.

oprava - přendala

Stěhování mi nikdy nedělalo problém,jsem asi po své mamince,která,když se nestěhovali,tak alespoň pčřendala místo gauče skříně,což s nelibou nesl otec.protože byl zvyklý,že otevře skříň a poslepu vyndá košili.Přestěhovala jsem se při odchodu do důchodu blíže k synům,ale vzhledem k tomu,že to bylo 100km od mého rodného města,tak zpočátku jsem 1x za měsíc musela sjet zpět,stýskalo se mi,ale dnes už je to paráda.Doporučuji všem pokud se stěhovat,tak ještě v "mladším"věku,čím déle otálejí,tím hůře to snášejí - můj pohled na věc.

Stěhovala jsem se několikrát. Dokonce jednou jsem se se synem musela na 3 měsíce vystěhovat ze 4 pokojového bytu kvůli jeho kompletní rekonstrukci. 3 měsíce jsem po víkendech balila do krabic a přemýšlela, zda to v životě potřebuji nebo ne. A to jako roční vdova. Sentiment jsem musela potlačit. Šlo to, neměla jsem čas upřednostňovat své city. Chtěla jsem pomoci synovi, který mi byl velkou oporou. Museli jsme velkou část vybavení bytu darovat, což mi moje maminka nedokáže dodnes odpustit. Je to ale o tom, z jakého úhlu se na to díváme a v jakém věku. Letos mě snad čeká ještě jedno stěhování, jen o kousek dál. Těším se, ale vím, že to zpočátku bude trochu těžké.

Stěhovala jsem se v životě několikrát, ale vždy mi někdo pomohl. Včetně pracoviště. Ve svém posledním bytě jsem od ledna 1993. Hrůzná představa, že bych měla jít jinam. Dlouho jsem si neuměla ani úsporně sbalit kufr, natož věci z celé domácnosti. :-D

Mám-li si to představit...., tak by mě na jednom místě nedržel sentiment. Na druhé straně, ta operace stěhování, je opravdu pekelná představa. Všechno vyndat, zabalit, rozmontovat nábytek ( kdoví, jestli by šel ještě někdy smontovat ), opatrně vynosit, naložit.... Eh, kde jsou ty časy, kdy jsem nic neměl a přestěhoval se komplet za dva dny s krosnou na zádech :-)