Když se zamilujeme ve dvaceti, mluví nám do toho akorát tak rodiče, pokud s naším výběrem nejsou úplně spokojeni. Ale když se v rodině roznese, že si babička v pětašedesáti našla přítele, kde kdo z příbuzných má pocit, že má právo to komentovat.
"Faktem je že ženy vyššího věku jsou častěji obklopeny řadou rodinných příslušníků, na nichž lpí," vysvětluje psychiatrička Tamara Tošnerová, která se této problematice věnuje ve své knize Jak si vychutnat seniorská léta. "V dalším případném vztahu stále i s přibývajícími léty předpokládají, že partner přijme také celou její rodinu. Starý pán (ovšem nemusí být vždy starý) však začne chodit s výčitkami typu: Ona chce, abych měl rád ji, její děti i její vnoučata a neustále o nich mluví. A tak raději zůstává sám, nemíní rodinu své přítelkyně přijmout jako vlastní," popisuje jeden příkladů.
Podotýká, že rodina přítelkyně nebývá takzvaně po chuti ani mužům, kteří mají vlastní děti a vnuky ani těm osamělým. Ti jsou totiž často ve vyšším věku zvyklí na pohodlí. Od případné nové partnerky očekávají jen další vytváření pohodlí a nepotřebují si odpoledne komplikovat návštěvami ukřičených cizích vnoučat.
Pětašedesátiletá bývalá učitelka Dagmar z Olomouce se před půl rokem seznámila se sedmdesátiletým bývalým učitelem Karlem. Oba začali chodit na výlety, do divadel, jsou spolu spokojeni. I když neuvažují o společném bydlení a od začátku si vyjasnili, že půjde jen o přátelství spočívající v příjemných výletech a kulturních akcích, Dagmar získala pocit, že by se měly seznámit jejich děti. A tak se rozhodla, že letos pozve všechny na předvánoční posezení.
"Karel se na ten můj návrh tvářil divně," říká. "Tvrdil, že jeho dcera nemá čas a vnučka už vůbec ne. Když jsem ho poprosila o jejich mailové adresy a chtěla je sama pozvat, pořád to zamlouval a nedal mi je. Moje dcera mi rovnou vynadala. Řekla, že nemá důvod družit se s cizími lidmi jen proto, že jsou to Karlovi příbuzní. Nic proti němu nemá, ale propojovat naše rodiny nechce. Tak jsem to vzdala, i když to moc nechápu," vypráví Dagmar.
Podobnou zkušenost, i když z opačného pohledu, má osmapadesátiletý Stanislav z malé vesnice u Ostravy. Je dvacet let rozvedený, žádná ze známostí se neproměnila v nic hlubšího, až loni se na inzerát seznámil s o dva roky starší ženou, se kterou si moc rozumí. Paní pochází z Ostravy, a protože bydlí v paneláku, je nadšená, že u něj může trávit dny na zahradě. Pomáhá mu, oba mají zálibu sázet, pěstovat, budovat.
"Jednou mi oznámila, že sebou vezme syna a dceru, prý abychom se seznámili. Neprotestoval jsem, připravil jsem nějaké pohoštění. Přijela s nabručeným čtyřicátníkem a o něco mladší stejně se mračící ženou. Moc nemluvili, jen si mě nedůvěřivě prohlíželi. Byla to dost trapná situace a zřetelně jsem cítil, že si myslí: Dej naší mámě pokoj. Pak jsme se pohádali, protože ona tvrdila, že si vymýšlím, že se prý chovali normálně. Už plánuje společné Vánoce. Tak o to teda nestojím a chystám se jí to říct," vysvětluje Stanislav.
"Pamatujme si, že vstupujeme-li do vztahu ve vyšším věku, přijímáme i rodinu partnera, jeho postoj k ní, včetně všech souvislostí," připomíná Tamara Tošnerová.
Podobných případů je totiž hodně. Souvisí to s tím, že se dožíváme stále vyššího věku ve stále lepší kondici a stále více lidí prožije za život vícero vztahů. Zatímco dříve byla ovdovělá šedesátnice považována za stařenku, nyní takové ženě mnoho lidí říká: Ale nezůstaneš sama, že ne? Chceš si někoho určitě najít…
Na jednu stranu je to fajn, na stranu druhou to přináší komplikované situace. Tak až se s někým seznámíme, počítejme s tím, že asi má dceru, syna, vnoučata, pravnoučata. A že by byl zázrak, kdybychom si s nimi ihned na první dobrou padli do oka a přátelsky proklábosili Vánoce.
