O xenofobii s úsměvem I: Američané

O xenofobii s úsměvem I: Američané

13. 1. 2020

Nacionalismus a identita

Předem varován znamená být předem připraven

Američané jsou jako děti: hluční, zvídaví, neudrží tajemství, neinklinují zrovna k ohleduplnosti, zato dovedou dělat ostudu na veřejnosti. Jakmile se s touto – v podstatě pubertální – povahou Američanů smíříme, dostává jejich způsob chování poněkud smysl a vše do sebe správně zapadá: co na první pohled vypadalo bezohledné a hloupé, jeví se jako sympatické a energické.

Hosté mohou být překvapeni projevem naprostého a nezávazného přátelství Američanů … Posaďte se vedle Američana v letadle: okamžitě vás bude oslovovat křestním jménem, vyptávat se „Tak jak se vám líbí ve Státech?“, povypráví o svém nedávném rozvodu, pozve vás domů na večeři, nabídne se, že vám půjčí peníze a nakonec vás při loučení vřele obejme.

Neznamená to ovšem, že si vaše jméno bude pamatovat i druhý den. … Toto je národ, jehož základním kamenem společenských vztahů je neformální známost.

Jak vidí sebe samé

Jak se sluší na národ, v podstatě vytvořený ztracenými existencemi, trestanci, dobrodruhy a náboženskými fanatiky (demografické složení, které se za 400 let téměř nezměnilo), zachovávají si Spojené státy silnou tendenci neústupně a nekompromisně nespolupracovat. Američané jsou hrdí na to, že jsou Američany – je to ta nejlepší země na světě -, ale každý jednotlivec vám bude vysvětlovat, že právě on není jako ostatní Američané. Že on je jiný.

Američané jsou pyšní na to, že se odlišují jeden od druhého a od zbytku světa. Coby národ přistěhovalců mohou být Američané v podstatě jakékoliv národnosti. Pojem „čistý Američan“ neexistuje. Původní tavenina vykrystalizovala do trilionu etnických odštěpků. Téměř každý Američan je Američan s přívlastkem: chorvatský Američan, mexický Američan, japonský Američan, irský Američan atd. Typický Američan / Američanka se může představit jako Patrik Ng, Oktavio Rosenberg nebo Ilsa-Marie Nugumbwele.

Američan klidně prohlásí „Já jsem Polák“ nebo „Já jsem Ital“, protože jeho prarodiče se narodili v Polsku či v Itálii. Nevadí, že neumí jediné slovo jinak než anglicky a že nikdy nebyl dál na východ než v centru New Yorku a nikdy dál na západ než v Chicagu. Rozhodující je, že umí upéct kolatzki (jestliže je Polák) nebo připravit cannelloni (je-li Ital). To je nejdůležitější.

Jak vidí druhé

Jen 27 % Američanů vlastní cestovní pas. Ve skutečnosti ho nepotřebují, neboť Američan může cestovat celé týdny a přitom setrvávat stále na domácí půdě. Skutečnost, že vlastně každý, kdo žije v okruhu 5500 kilometrů od Američana, je také Američan, dodává průměrnému občanovi nebezpečně provinční rozhled.

Podle názoru Američanů není Evropa příliš rozmanitá. Američtí cestovatelé, účastnící se organizovaných výprav, s klidem zvládnou pět zemí za sedm dnů a vrátí se domů s mlhavou představou, že Eiffelova věž se nachází kdesi v blízkosti šikmé věže v Pise, což vzhledem k americkým měřítkům zase není až takový nesmysl.

Američané mají sentimentální vztah k Britům. Značnou část a literatury a některé lepší televizní programy importují z Británie … z nedostatku vlastních zdrojů hltají Američané všechny nejnovější britské modrokrevní skandály. Náhražkou za královskou rodinu jsou v Americe hollywoodští herci, prezidenti a osobnosti ze světa sportu.

 

Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována.

Literatura: Faulová, S.: Xenofobní průvodce. Američané. Praha, Nakladatelství XYZ, 2009. Foto: z publikace, s. 6, upraveno.

 

můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Ano, je jich všude plno, skromnost není jejich cnostnou stránkou, takový pelmel.
Alena Tollarová
Žádného živého Američana osobně neznám a ani mě to za velkou louži netáhne. Jen syn občas vyprávěl o klucích a holkách, co sem na malé české město přiletěli, aby tu učili neználky anglicky. Rozhodně to nebylo nic negativního.
Jitka Caklová
Všechno je relativní a všude je chleba o dvou kůrkách. Můj bratr byl za nezáviděných okolností "odejit" z rodné vlasti a v Americe je víc jak 40 let. Možnosti jsem měla, ale po návštěvě Ameriky, ani jiných zemí světa jsem nikdy netoužila. Všude žijí lidé a já jsem měla to štěstí, že jsem se narodila v té nejkrásnější zemi na světě, v té nejlepší době, do které jsem se narodit mohla a nemám potřebu koukat někomu "pod pokličku".
Zdenka Soukupová
Osobně žádného Američana neznám, ale vše, o čem se tu píše už jsem jednotlivě slyšela. Zde je to krásně a humorně shrnuto. Alespoň vím, co čekat, kdybych náhodou nějakého Amíka potkala...
Hana Rypáčková
Protože se taky tak chovám neokázale, rozumím si s jejich mentalitou.Stačí zamerikanizované děti v příbuzenstvu a u přátel. Na bydlení jsou velmi nároční, žerou, bez auta ani krok( až na turistické výjimky). V našich úzkoprsých poměrech vypadají fakt dětinsky a bláznivě...
Věra Ježková
Děkuji vám. Mám radost, že vás knížečka zaujala. Těším se na vaše další postřehy. :-) Když na naše vědecké pracoviště UK přijely na počátku 90. let dvě starší Američanky z Mírových sborů, aby nás učily anglicky, jednaly s námi, jako bychom před týdnem slezli ze stromů. Byly např. překvapeny, že víme, kdo byl Kennedy. Žasly, že máme kulturně-politický přehled.
Danka Rotyková
Podobně popisovali Američany naši dlouholetí známí, kteřì byli celoživotními přáteli mojí tchýně. V mládí emigrovali a domů ( k nám) se vraceli pravidelně. Jejich vyprávění byla moc zajímavá, podobně jako váš článek. Nejsem žádný dobrodruh a cestovatel, a proto vím, že do USA se už nepodívám. V dnešní době to zase není taková hrůza. Jsem vděčná za Internet, mobil a TV. Denně se k nám dostane tolik informací, ... kéž bych si je zapamatovala.
Jana Šenbergerová
Napadá mě jen: Z národů ač jsme různých, jsme amíci a kdo je víc? Pěkně jsi nám předložila ten "melting pot". (tavicí kotel) :-)
Dana Puchalská
Věrko, perfektní článek. Povedlo se Ti to. Díky. Ano, nejen velké děti, vím o tom svoje.
Naděžda Špásová
Věrko, jak jinak, dobře napsané. Pravda, osobně neznám žádného Američana, jsem holka z vesnice, ale přesto je nemám ráda. Jeví se mi jako velcí pokrytci, ono miluji tě za každým druhým slovem není pravda. Ale nebudu se tím trápit, Ameriku nikdy nenavštívím a tím pádem nepoznám ani Američany.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.