Malá úvaha o životním troskotání

Fakt dost dobrý....Mám návod, nouzi obrátit naruby a jako v loďce dál plout životem..

Tak nevím, nevěděla jsem, že bych mohla být optimistka. Ale vím, že nejsem doslova pesimista. Proto jsem asi při tom mém ztroskotání zapnula selský mozek a pomalu se z toho dostala. Rodičům patří poděkování, že mě moc nerozmazlili.

Líbí se mi přísloví: " Co tě nezabije, to tě posílí." Když už jsem ztroskotala, dostavil se vždy nějaký dobrý nápad, jak se zase postavit na nohy, takže díky osude.

Na troskotání jsou někteří lidé větší experti než jiní.Já například jsem se všem ,ba i takovým co jen v dálce lákaly, úspěšně vyhnula.Mám svůj zdravý úsudek a tím se řídím. Rodiče snad mi pomohli tím,že se zmínili o svých vlastních troskotáních. Mým dětem jsem se snažila dobré rady předat,tak snad se jim podaří se úskalím vyhnout.

Jane,úvaha je hezká a zajímavá. A život se někdy opravdu zamotá. A záleží na tom, jaké geny a vzory má v rodině. Pak je chtě nechtě buď uplatní nebo ne a nebo je i zapomene. Celý život se snažím o to, abych ho přežila pokud možno s úsměvem.

Hezká úvaha, mamka i prarodiče mi dali do vínku notnou dávku optimismu i vlídnosti. I když ani se mnou se život nemazlil. Vlastní životní zkušenosti jsou dobré, aby se z nich člověk poučil a pomohl si více méně sám, zvládnout bolestné věci. Když sám nechce, odmítá, pak je to pro něho špatné. Pak musí být nablízku nějaký optimista sebelepší citáty moudrých nepomůžou. Dobrá úvaha.

Ano Honzo, každý jsme jiný a jinak odolný, ale já si myslím, že takové malé, či větší "ztroskotání" potkalo v životě každého z nás. Ach ta Plzeň, na tu asi nezapomene ani jeden z nás dvou.

Jendo, moc hezká úvaha. Rodiče mi nedali na cestu do života ani nafukovací kruh, ani mne nenaučili pořádně plavat. Možná mi předali, aniž o tom věděli, jen nějaké protitroskotací geny. Je zajímavé, jak hluboko v sobě máš ten dávný rozchod, že o něm píšeš tak procítěně. Mimochodem, slovo ztroskotání mne v souvislosti s mými ztrátami a prohrami nikdy nenapadlo.

Každý člověk je jinak odolný, co pro jednoho znamená ztroskotání, je pro druhého jen šrám. Také záleží na životní etapě a co si člověk od něčeho slibuje. Nejhorší je asi stavět pouze na jedné jistotě - ať už na partnerovi nebo třeba na kariéře. To když selže, pak najednou není nic. Myslím, že hodně důležité je nezklamat sám sebe. Díky za úvahu.