Neštěstí nechodí jen po horách, ale i po lidech

I přes krutý životní osud se některé připojily k mému článku a já jim za to moc děkui.

Příběhy tohoto typu nedokážu dočíst do konce.

Moc smutný článek, měla jsem slzy v očích. Proč, proč ……., je mi moc líto dětí, ale nejen jich.

Bolest nevýslovná, proč musí i děti, kéž by se už konečně našel lék ke zdraví.

Hanko, krátce řečeno - hrozný příběh. O to horší, že je pravdivý. Život je v takových případech sloro k nepřežití. Ještě že má ta paní syna, jinak bych se obávyla i o její život.

Přečetla jsem si název článku a začala číst..... Psal se rok 1976, dcerce byly 2 roky a viděla jsem film "Den pro mou lásku". Toho strachu, co jsem zažila. Strach, úzkost, bolest, po tomto filmu, vyústily ve spontánní potrat druhého těhotenství. Děkuji nechci! Už se nechci strašit, ani dojímat věcmi, které se mě netýkají. Ne proto, že bych byla bezcitná, ale proto, že nic nemohu změnit, ani nikomu svými pocity pomoci a hlavně mohou potkat každého, smrt se nikomu nevyhýbá.

Hani moc dojemný článek a opravdu bez slz to přečte jen málokdo. Měla jsem kolegu, kterému umřela na leukémii krve jeho 4letá dceruška a i on to řešil alkoholem, a s manželkou se také rozvedl. Zaměstnavatel mu pak zaplatil léčbu, znovu se oženil se svojí původní manželkou a sekal dobrotu. Trvalo to tak asi 20 let, pak byl na operaci s kýlou a už domů nedojel - umřel po operaci.

Moc a moc smutné.....

Bohužel, i to se stává. Bez slziček to nejde ani přečíst...

Milá Hano, to je velice dojemný příběh. Takovou bolest si jistě neumí představit nikdo, kdo ji neprožil. ♥