Nový problém seniorů: chybí jim vnoučata

Vůbec si nedovedu představit, že bych „z vlastní vůle“ neměla děti. Chtěla jsem alespoň tři, určitě chlapečka a holčičku ... Bohužel, mám jen jednoho syna. A teď si užívám, jaké by to bylo mít i holčičku, když se starám o vnučku. A je to príma! Musím se sice chránit kvůli covidu19, než budu očkovaná, ale na SKYPU si dovedeme hrát třeba dvě hodiny. Koupila jsem loutkové divadlo z kartónu, co není moc drahé, tak pořádáme divadelní představení. Ona pak nezapomene zacinkat zvonečkem, protože to přeci ke každé pohádce patří, že „zazvonil zvonec a pohádky je konec“. Před Vánoci jsme zase trénovali koledy, hlavně její oblíbenou písničku Rolničky, rolničky. A když pak venku potkala Mikuláše, anděla a čerta, tak si „vyzpívala“ pochvalu a adventní kalendář. A nebo si čteme pohádky a hrajeme si na všechno možné. Ani bych nevěřila, že se dá i na SKYPU hrát „na schovávanou“ … A kreslíme třeba velikánskou kost a tučnou, vypasenou myš k obědu pro maňásky pejska a kočičku, vystřihujeme pro ně královskou korunu, z modelíny a špejlí pro ně vyrábíme lízátka! A nebo mi vnučka ukáže, kterou ze sady panenek, co dostala jako dárek k Vánocům, budeme omalovávat, abych si ji mohla obkreslit. A potom s vážným pohledem radí: „Babi, dělej to podle mě“. A já jí na oplátku ukazuji svůj výtvor: „Tak co, dělám to dobře?“ A její uznalý pohled je mi nade všechnu slávu světa. Zkrátka a dobře, vůbec si nedovedu svůj život bez těch rodičovských a babičkovských radostí představit!

Což o to, že dnešním seniorům chybí vnoučata, hůř bude, až budou chybět ne jen vnoučata dnešním mladým, až na jejich důchody nebude mít kdo vydělávat.

Chybí vnoučata??Jak komu?Mám kámošku,měla 73 let a od prvního syna vnoučata nemá,vzal si ženskou s děckem.Dnes už je jejímu klukovi 25 let,bydlí v jejím bytě je samostatný.Ona se odstěhovala do bytu syna kamarádky.Syn těžce onemocněl a dítě mít nebude.Druhý syn podniká a když práci předá spolumajiteli a jede si do exotických zemí každý rok na měsícči 3 týdny na dovču.Bydlí u maminky mé kamarádky.Je to mamánek a žádné děti taky nemá a už je mu 43 let,neli víc.Ona po žádných vnoučatech,aby ji dělali nepořádek a vřeštěli netouží.

Sme s manželkou jeden ročník, dve dcéry a syn sa nám narodili do našej tridsiatky. My sme v mladosti o ničom príliš dlho nepremýšľali a jednoducho sme žili, tak ako to bolo v bývalom Československu a bývalom režime zvykom, k pragmatizmu nás viedla vtedajšia doba a spoločenské pomery. Teraz sme už v dôchodkovom a takmer dôchodkovom veku, a vnúčatá sú v nedohľadne. Tajne dúfame, že azda mladšej dcére, ktorá sa vydala vlani na jeseň, sa pošťastí mať deti, po ktorých sama túži. Súhlasím s pani Halátovou, že život treba brať taký aký je, ale nemyslím si, že ľudia, ktorí netrpezlivo čakajú na vnúčatá, hľadajú vlastne náplň svojich životov, pretože inú nemajú. Naplniť si žitie koníčkami a záujmami nie je pre aktívneho človeka určite ani vo vyššom veku problém, avšak pri vnúčatách ide predsa o niečo celkom iné, pre mňa a moju manželku ide v prvom rade o naplnenie životov našich detí, my tu nie sme až tak podstatní. Radi by sme im dopriali prežívať podobné radosti a starosti aké sme s nimi prežívali my, lebo rodičovstvo v každom prípade dáva životu iný zmysel. A že každé vnúča vyrastie a v puberte sa už za starými rodičmi maznať nechodí, je samozrejmé, ale do puberty prebehne predsa zopár nádherných rokov, ktoré zaiste stojí za to spolu prežiť. Mnohí ľudia v našom okolí, ktorí mali jedno dieťa, sa už od neho dočkali spravidla jedného vnúčaťa, a ich rod pokračuje. Život je plný paradoxov, ale aj nečakaných prekvapení, a nádej umiera posledná :)

To je jasný, že to je každého věc. Ale z hlediska celého lidstva, natož čechů, je to tak trošku nezodpovědné - kdyby se ženy rozhodovaly nemít děti. ..

Tato doba je na hony vzdálená době, ve které jsme žili my. Přišly děti a brali jsme to jako samozřejmost a uskrovňovali jsme se, jinak to nešlo. Dovolenou jsme si brali střídavě na hlídání dětí o prázdninách, Vydechli jsme si když vyrostly a měli jsme více času i pro sebe. Někteří kvůli kariéře a pohodlí nechtějí potomky vůbec, některým to nevyjde, někteří jsou odchylní. Je to jejich věc, je to jejich právo si zařídit život podle sebe a ten uteče jako voda.

... ve zdraví dožili,....

Myslíte, kdyby naši prarodiče a rodiče plánovali rodičovství až budou zajištění a připravení, že bychom tady byli my a mohli si své důchody, tedy pokud jsme se jich dožili, užívat? Dobře to napsala paní Věra ve 21:56.

Mám dceru a syna...dcera dětí mít nebude ze zdravotních důvodů, a snacha od syna má 36 let, teď si koupili byt na hypotéku a o dětech zatím neuvažují. Já sama je měla ve 20 a 21 letech, bylo to náročné, ale krásné. Dnes je trend mít děti co nejpozději, zdravotně to asi v pořádku není, ale je to na mladých lidech, ať se rozhodují podle sebe a ne podle očekávání ostatních. Navíc na rozdíl od mé maminky, která šla do důchodu v 55 letech a vnoučat si užila, mně čeká odchod do důchodu v 65, takže si ráda na vnoučata počkám, ať na ně mám čas a nebalancuji mezi nimi, prací a domácností.

Mám 2 děti, ale poprvé jsem byla babičkou až v 64 letech a to od syna, dcera si počkala až do 42 let, stala se poprvé maminkou syna. Mám tedy v 69 letech vnoučata jak schůdečky 2,3 a 5 let. Plánovala jsem si kdysi, jak budu pomáhat s vnoučaty, ale zdravotní problémy mi to moc nedovolují a velmi mě to mrzí. Mám ale ještě připomínku k tomu, že si dnes většina mladých stěžuje, že na jejich důchody nebudou peníze. Naše generace měla nejméně 2 děti, ale oni chtějí užívat života . Tak si raději pořídí psa a když jedou na dovolenou, tak ho dají do psího hotelu. Bohužel jejich psi jim ale na důchod nevydělají, je to možná tvrdě řečeno, ale taková je bohužel dnešní realita.