Manipulátoři kolem nás. Jak je poznáte?

Ne , nebudu dopisovat větu..

Jsem spíše introvert s klidnou a mirnou povahou, takže jsem snadna

Zajímavý článek, zajímavé názory....

Myslím si, že každý byl někdy manipulátorem a zároveň také manipulovar , aniž si to uvědomil. Je to velmi problematické téma , ale stojí za přečtení a zamyšlení.

"Manipulovat znamená vědomě i nevědomě používat techniky pro manipulaci s druhými lidmi ve prospěch prosazení osobních cílů a přání manipulátora." Víte kolik rodičů a nejen rodičů, obecně i lidí v běžném životě, si na svých dětech, obecně na komkoliv dokazuje svoji dokonalost? A běda tomu, kdo požadavky nesplňuje a manipulátora neuspokojí. Víte kolik dětí se pokusilo, případně spáchalo sebevraždu, jen proto, že se bálo domů s vysvědčením, nebo poznámkou, která by rodiče "určitě" ranila?, a ty následky? O dalších příkladech se raději nebudu zmiňovat, to by byl "oheň na střeše".

Podle Dona Miguela Ruize, jsou prvními manipulátory rodiče, kteří manipulují se svými dětmi a ptám se obecně, kolik z nich si to přizná?

Manipulátor žil, žije a bude žít, co svět světem stojí. Měla jsem bohužel v příbuzenstvu jednoho, to bylo skutečně neštěstí. :-( :-( Sláva, že je to za mnou.

"Nejlepší" je zde používané rčení, "No to mi tedy promiň, ale ........................." :-)

Teď jsem se tedy od srdce zasmála. Jaký že je rozdíl mezi "generálem a manipulátorem"? Podle mě žádný, "buď to bude podle mě, nebo ......... :-) Mám raději zde často zmiňované pravidlo, "Žij a nech žít", ale uvést ho do praxe, to už je tvrdý oříšek.

Mockrát se mi stalo, že mě někdo tlačil někam, kam bych sama od sebe nešla. Když máte pocit, že se od vás čeká, že něco uděláte, i když vy to nechcete, ale druhému by to udělalo radost nebo to potřebuje, když máte pocit, že jste to jen vy, kdo pořád ustupuje, je něco špatně. Potom máte dvě možnosti. Postavit se na zadní, nebo přizpůsobit se a vzít tento postoj za svoje, i když je evidentní, že budete každou chvíli skřípat zuby a přivodíte si třeba zdravotní problémy. Na jedné straně jakýkoli druh manipulátora a na druhé podřízený nespokojený člověk - to nevede nikam, než zákonitě ke konci vztahu. Jednou v člověku bouchnou saze a je cirkus. Ten zbytek rodiny kolikrát nechápe. Doteď to fungovalo a najednou tohle. Nikdy jsem nebyla zvyklá manipulovat kýmkoli, v naší rodině se to nenosilo. My si řekli přímo o co kráčí a každý měl možnost volby, co udělá. Jinak tomu bylo v rodině bývalého. Tam hráli všichni na všechny a umět s nimi vyjít, na to aby člověk měl nějaký extra kurz. Samozřejmě měli i společné podniky. Potřebovali vnoučata od každého jedno, zdravá, se samými jedničkami, snachu, která doma udělá vše a bude mlčet, která nebude mít kamarády, koníčky, odstřihne se od původní rodiny a bude brát jejich názory za svoje. Bude jim věřit, že to s ní myslí dobře, řídit se jejich přáními a radami, nejlépe nebude vlastní hlavu raději vůbec používat. Bude nosit věci, které jí vybrali a koupili dle svého vkusu, nebude mít blbé nápady /výlety pro děti a týden letní dovolené/, neboť ideální víkend je praní, úklid, televize a návštěva rodičů. A očekávali neskonalý vděk za to, že mi dovolili se vdát za jejich synka, že jsem mohla být součástí jejich klanu. Poučena historií svého nakonec světe div se 25 letého manželství, jsem nikdy svým dvěma dětem /to bylo jediné, co jsem jim splnila, jinak jsem se dost nepovedla/ nekafrala do života. Vybrali si, koho si vybrali, žijí, jak uznají, radši bych si jazyk ukousla, než abych jim řekla nějakou z nevyžádaných rad, na které mám dodneška alergii.... No a v práci.....jasně, že když se někomu do něčeho nechce, snaží se to přehrát na druhého. Úplná klasika - hele, vyměň mi zítra směnu. Někam potřebuješ? To ne, ale je po práci schůze, musela bych sem jít dvakrát. A já sem mám dvakrát běžet? Uražený kukuč. Jo, vyměnila jsem jí to x krát. Mě by to ani nenapadlo, když to vyjde na mě. Totéž s nadstandardní dvoudenní akcí jednou za rok. Šéfka: Měla byste být solidární a kolegyni ten jeden den vyměnit. Bude tu dva celé dny. Vždy jsem vyměnila. Po několika letech mi došlo, že jsem blbá. První den jsme měly dlouhý obě, jinak to nešlo. A ten druhý jsem měla vždycky dlouhý já, protože jsem jí to vždycky vyměnila. No, některým jedincům asi prostě nestačí nápověda. Někteří potřebují kopnout. A ti nejtupější opakovaně....