Dívala jsem se tuhle na nějaký pořad o marketingových fíglech, aneb jak na nás, nakupující, fikaně jdou obchodníci se svými triky, abychom podlehli jejich lákání a nakoupili toho v obchodech co nejvíce.
Pořad byl z dílny americké. Američani to mají vymakané, vědí, o čem mluví, říkám si. Nakonec – i u nás už víme, které zboží se nám vnucuje a které stojí skromně v pozadí, či si musíme kleknout, abychom ho zvedli z posledního regálu na zemi - natolik jsme se už poučili sami.
Jsem případ, který jde třeba jen pro něco, co mi doma momentálně došlo, a u pokladny zjistí, že místo onoho jednoho zboží má najednou plný koš. Možná to znáte – jedete kolem regálů a vidíte, že tohle by mohlo dojít zítra, a tak to vezmete, abyste pro to nemusela jít vbrzku znova. Nebo vás něco ťukne do očí, že tohle by se mohlo hodit v neděli a tohle přece musím vzít dětem, abych jim měla co dát, až přijdou. Takové typy mají obchodníci rádi, těm nemusí nabízet ani to kafe u vchodu. A doporučovaný obranný trik – vzít si pouze malý košík do ruky – tak ten na mne bohužel neplatí. Obvykle to končí tak, že zboží mi z něj začne padat, takže část donáším ke kase v podpaždí.
Já navíc v poslední době ujíždím, nevím proč, na kokosových čokoládových kolečkách. Snažím se tomu regálu vyhýbat, seč můžu, jenže ona ta cesta kolem nich prostě vede. Nejdřív jsem začala na jednom, pak se to zvyšovalo, no nebudu se chlubit, kolik jich skládám do košíku teď…a tak jsem si řekla, že tohle přece musí přestat a já vyzkouším tu radu, ten psychologický trik, který se mi tu nabízí k ošálení mého mozku.
Byly tam sděleny zásadní věci, které na nás marketingoví profíci ušili.
Zbystřete, když vám někde nabízejí kávu. Káva je „teplo“. A to náš mozek na základě evoluce vyhodnotí jako příjemnou záležitost, zrovna tak jako „měkkost“. A začneme být „poddajní“. Čili v praxi to znamená, že jdete-li si prohlídnout třeba jen tak auťáky, neberte si zásadně nabízenou kávu a nesedejte si na žádnou měkkou pohovku! Vystavujete se tak totiž nebezpečí, že odjedete s novým auťákem, aniž jste ho vůbec chtěli – teda samozřejmě, pokud na to máte a nehodláte se zadlužit (za auťák dodejte cokoliv jiného).
A pak prý je dále důležitý (také z hlediska evoluce, či-li my za to v podstatě nemůžeme, ale jsme tak nastavení) tzv. „pocit znechucení“. Tento pocit zamezí nekontrolovanému nakupování!
Aha, zaradovala jsem se. Přesně tenhle pocit potřebuju! Konečně přestanu být závislá na těch zatracených kolečkách! Je to prý naprosto jednoduché – máte si do košíku hned na začátku nandat toaletní papír a váš mozek začne okamžitě pracovat, dostaví se pocit znechucení a vy nebudete mít žádnou náladu nakupovat! Že jsem na to nepřišla dřív!
Proběhla jsem celým obchodem s prázdným vozíkem, nekoukala napravo ani nalevo, aby mi náhodou ruka nevylítla a nechňapla nekontrolovaně při tom běhu čokoládová kolečka. Tenhle papír totiž mají skoro vždycky až na konci a on má být, prosím, vlastně na začátku (jenže to právě by byla obchodnická chyba těžkého kalibru!). Takže jsem dorazila na konec obchodu a ukořistila balení onoho papíru. No jo, ale přece se teď nebudu prodírat v protisměru zase těmi davy nazpátek, abych koupila chleba atd.?
A jak jsem se tak v duchu zabývala těmito důležitými myšlenkami a pokračovala automaticky v jízdě, najednou koukám, že stojím u pokladny, za mnou už pěkná fronta, takže není cesty zpět a já mám v košíku, s prominutím, jen ten hajzlpapír, ačkoliv původně jsem šla ještě pro něco jiného. Tak tady se stala nějaká chyba… pocit znechucení se sice dostavil, ale spíš z následujícího důvodu: k čemu mi bude ten papír, když nemám ani ta kokosová kolečka ???
