Po rozvodu zůstal sám. Zbyly mu jen vzpomínky

Lubomír (64): Kvůli mladé milence jsem přišel o rozum, pak o rodinu, dům i byt

25. 1. 2020

Byla to největší blbost v mém životě. Tak shrnuje svou životní peripetii čtyřiašedesátiletý Lubomír, který odešel od manželky k milence, ale ta jej za rok poslala k šípku. Teď žije sám v pronajaté garsonce.

Můj příběh psychika rozvod

Autor: Božena Hažová, redakce

Hodnocení:

(4.9 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Naděžda Špásová 25.1.2020 10:44

Dobře mu tak. Není proč ho litovat.

Jana Hošková 25.1.2020 10:35

Chachááá! Jak klasické ! Rozdíl je ovšem v tom, že mladá nemusí umět vůbec vařit, natož aby musela mít smysl pro humor... :-))

Jitka Caklová 25.1.2020 10:10

Kdo chce kam, pomozme mu tam, "stavět se na zadní", nemá žádnou cenu.

Jitka Caklová 25.1.2020 10:05

Takhle to dopadne, když člověk ztratí rozum, který mu, na rozdíl od zvířat, byl dán do vínku. Testosteron, ruku v ruce s libidem zapřičiní, že přestane uznávat podmínky dobrého bydla a dílo zkázy je dokonáno. Žena, v tomto smyslu, pokud je dobrá kuchařka a ještě k tomu se smyslem pro humor dokáže i ve vyšším věku, milence o řádku let mladšího, utáhnout na uvařené nudli :-) :-)

Zuzana Pivcová 25.1.2020 08:26

Takovou mladou si tak "může" dovolit akorát nějaký umělec, který to uplatí penězi. A ani tam to vždy není tutovka. Hlavně nechápu, že se oba rozhodli pro dítě.

Olga Škopánová 25.1.2020 07:39

Těžko radit zamilovanému bláznovi, ale "odměna" pak stojí za to.

Zpět na homepage Zpět na článek

O rytíři Uragánovi a královně Upírce

Žila jednou jedna holka. Schovávala se před světem v nejzazším koutě, kde byla neprostupná temnota,…

Martina Schmiedhuberová

Nezlobme se na vlastní stárnutí, i když k nám mnohdy není laskavé

Nedávno jsem četla článek, v němž autorka tvrdí, že stáří je „potvora“. A že tu potvoru má ráda. Věřím. Nikomu totiž nepomůže nenávidět něco, co je tolik přirozené, neodvratitelné a pravdivé. Jednoduše – nemějme strach ze stárnutí a s odvahou mu nadělujme lásku.

Jana Mesarčová

Přemýšlení seniorky: Jak zvládat úzkostné pocity

Také patříte k nám, co pojišťujeme byt či dům před záplavami nebo požárem, do zahraničí vyjíždíme s potvrzením o pojištění a kouzelným telefonním číslem, ktreré nás zachrání, na kole vždycky jezdíme v helmě a s lékárničkou, v jednosměrce se rozhlížíme na obě strany, platíme za alarmy a kamery, protože co kdyby? Tak vítejte v klubu.

Lenka Nováková

Blízká setkání (tak trošku intimní zpověď)

Celý život, pokud nežijeme na pustém ostrově, se potkáváme s lidmi, ať se nám to líbí nebo ne. A lidé jsou různí. Nejlepší by bylo potkávat jen ty, které máme rádi, s nimiž si rozumíme a jsme naladěni na jednu notu.

Zuzana Zajícová