Ilustrační foto: pixabay.com

Starosti fenky Scheyly

26. 1. 2020

Odnesli mě od mámy i sourozenců a ani jsem se nestihla rozloučit. Nová paní mě vezla ve velké plechové krabici, kde jsem zvracela celou cestu. Říkala, že pokud je mně zle teď, tak v autě budu zvracet vždycky, a že to může být velký problém, když auto nesnáším. Taky jsem přísahala, že do něj už nikdy nevlezu, jen tak mě tam nedostanou.

Soutěž - Mazlíčci

Autor: Renáta Pouchová

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Irena Mertová 20.7.2020 18:09

A jak to tedy vlastně dopadlo se Scheylou?

Marie Měchurová 13.2.2020 14:43

Když je pejsek mladý musí se to jeho kousání a trhání věcí vydržet. Časem ho to přejde a bude líp. Snad to s Sheyly dobře dopadlo. Chci tomu věřit. Krásný, ale smutný článek ze života.

Jitka Hašková 31.1.2020 20:45

Chudák psí holka. Štěně není možné nechávat samotné doma. Je mi Sheyly moc líto. Pes se musí vychovávat laskavě. Pak udělá co vám vidí na očích.

Eva Mužíková 31.1.2020 16:18

I mne by zajímalo, jak to dopadlo...

Irena Mertová 31.1.2020 09:18

Uvítala bych , kdyby autorka někdy napsala, jak to nakonec s pejskem dopadlo...

Jana Hošková 29.1.2020 09:14

Ale kam má chudák Sheyla vzít roha ???

Jaroslava Handlová 28.1.2020 00:57

Scheylo, vem roha dokud je čas. Takový pán si Tě nezaslouží - asi to není dobrý vůdce smečky?!

Jana Šenbergerová 27.1.2020 13:20

Pěkně napsaný smutný příběh štěněte. Držím Scheyle pěsti. Také bych utekla.

Soňa Prachfeldová 27.1.2020 08:05

Paní nové si nemají pořizovat štěně, které je celý den v bytě samo, pokud nemají na něho čas. Velký pes se přizpůsobí, ale štěně ne. Tak to chce pokračování.

Libuše Křapová 26.1.2020 22:09

Hezky psaný příběh, ale... jaký je jeho účel? Také jsem nad tím přemýšlela. Chudinka štěně. Když si vzpomenu na rozkousané boty, šály a rukavice toho našeho prvního malého dareby - byl po týdnu zvykání první den sám doma, my byli v práci, děti ve škole, tak co mu zbývalo? Tak jsme mu příště dali víc hraček a věci z předsíně vyklidili jinam :-) Jenom se přece nudil :-) Ale kdybyste viděli ten jeho pohled, když jsem přišla jako první domů a spráskla ruce! Jak byl mrňavý, tak okamžitě pochopil, že je průšvih :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek