Choreograf a tanečník Václav Kuneš: Tancem lze říct všechno
Český choreograf a tanečník Václav Kuneš. Foto: Pavel Ovsík

Choreograf a tanečník Václav Kuneš: Tancem lze říct všechno

1. 2. 2020

The Watcher, Panthera, Máchův Máj - to jsou jména tanečních představení, za kterými stojí choreograf, tanečník a umělecký ředitel souboru 420PEOPLE Václav Kuneš.

Jejich vystoupení berou dech a učí diváky vnímat současný tanec. V rozhovoru říká, co všechno se dá tancem říci, i jaké to je tančit a zároveň nevnímat okolí.

Jak se naučit vnímat a porozumět dnešnímu modernímu tanci?
Vnímání dnešního moderního tance, teď se tomu tedy říká tanec současný, se vůbec neliší od vnímání moderního tance před 20 a 30 lety. A tak je k tomu asi třeba přistupovat. Bude to vždy pro velkou skupinu lidí něco nového. Ale dnešní divák je tak nějak více lačný po zážitcích, protože je trochu přesycen vším možným. A když to řeknu trochu filozoficky a trochu provokativně, tak když člověk rozumí sám sobě, bude rozumět tanci. Nebo přinejmenším bude vědět, jestli se mu to líbí nebo ne a to je něco jiného než rozumím-nerozumím. Vždyť tanec je s hudbou a rytmem nejstarší způsob společného sdílení radostí, strastí a přání!

Co všechno lze tancem říci? Co kdy pro Vás bylo nejtěžší "vysvětlit"/zahrát tancem?
Tancem lze říci všechno, záleží na divákově schopnosti vnímat. A samozřejmě že i na kvalitě tanečníka a choreografie.

Jaké jsou reakce lidí na moderní tanec?
Většinou jsou překvapeni, že nic takověho ještě neviděli a někdy dodávají, že už toho viděli hodně. Téměř všichni ale aspoň dokáží ocenit či uznat fyzické výkony tanečníků.

Stává se vám, že lidé po představení říkají, že tomu nerozumí nebo naopak že jste jim otevřel nové obzory?
Ano, obojí. Již 12 let děláme po každém představení diskuze s diváky, kde má každý možnost zeptat se na cokoliv. A opravdu se stává, že někdo, držíc v rukou anotaci k představení, chce vidět slovo od slova konkrétně i v choreografii. Je ale čím dál více diváků, kteří si přicházejí odpočinout, nechat se inspirovat a udělat si pěkný večer s přáteli. Lidé už vědí, že každé naše představení bude opravdu jiné a často přijdou i vícekrát.

Jste uměleckým ředitelem souboru 420PEOPLE. Kolik lidí ho tvoří?
V jedné části týmu, která není vidět, ale bez kterého by to vůbec nešlo, jsme čtyři. Tanečníků je šest až dvanáct, podle repertoáru. Ale jsou i další dlouhodobí spolupracovníci - designéři, skladatelé, muzikanti, návrháři, fotograf a tak dále. V neposlední řadě jsou tu holky z mediální agentury, bez kterých bych nedělal ani tento rozhovor.

Kam se na Váš soubor 420PEOPLE můžeme jít podívat?
Vidět nás můžete v divadle La Fabrika nebo na Nové scéně Národního divadla, obojí v Praze.

Které představení máte vy osobně nejraději?
Těžko říci. Samotná představení začnou vždy s premiérou žit svůj vlastní život a mě baví vidět, jakým směrem se to ubírá, mnohdy mě samotného překvapí.

Na Nové scéně Národního divadla jste se před osmi lety pustili do odvážné adaptace Máchova představení Máj, kde hlavní roli hraje David Prachař? Jak nápad - ztvárnit tancem tuhle tradiční epickou báseň - vznikl?
S Davidem jsme si sedli lidsky hned, jak jsme se potkali. Nápad Máje byl jeho, mě dostalo s jakým zápalem a s jakým respektem o tom David mluvil. A jak vnímal rytmus a pohyb té básně. Asi jsme nepředvídali, že se Máj bude hrát osm let, ale diváci stále chodí, představení jsou téměř vždy vyprodaná a je vidět že zájem o Máchu je. Hlavně asi nikdo nečeká to, co potom vidí na jevišti. 

Jak jste se vy osobně dostal k tanci?
Už na prvním stupni ve školní družině. Měli jsme tam nějaký taneční kroužek a mě to prostě bavilo. Zároveň jsem tenkrát chodil tancovat i do Lidové školy umění. A doma jsme se o vikendech s tátou koukali na přenosy společenských tanců. Táta totiž také tancoval.

Dlouho jste žil v zahraničí. Kde to bylo a čím vás tyto pobyty inspirovaly?
Žil jsem 16 let v Holandsku. Každou chvíli někde žiji, tedy pracovně. Třeba právě teď ‘žiju’ tři měsíce v Německu.

V jednom rozhovoru jste řekl: Nejkrásnější momenty pro mě jsou, když po představení zjistím, že jsem tančil, ale nevnímal. To je opravdu možné?
Ano! Samozřejmě ne celý večer. Ale je to jako, když vás pohltí nějaká činnost, práce, film, hudba a vy zapomenete na čas. U tancování je to tedy na kratší dobu, ale o to je to intenzivnější a kouzelnější.

divadlo rozhovor tanec
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Hašková
Viděla jsem představení Máj na Nové scéně s panem Janem Kačerem. Bylo to moc krásné. Viděla jsem v ND ještě další zajímavé věci, na kterých se skupina 420People podílela.
Jana Šenbergerová
U tance je především krásné to, že se formy mění, ale pohyb zůstává. A také to, že v duchu se dá tančit i vleže a bez nohou. Kdo tančí a nevnímá, ten vlastně medituje.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?