Když se řekne ideální partner pro ženu vyššího věku, většina dam, které žijí samy, mají jasno: Vdovec v dobré fyzické a psychické kondici s vlastním bytem, s vyřešenou minulostí, který nebude očekávat společné bydlení, natož péči. Hledám muže, se kterým budu moct chodit do společnosti, cestovat, trávit příjemné večery, ale nadále si každý zachováme své bydlení. Seniorky dokonce už mají pro tyto vysněné partnery označení: Muž na ven, ne na doma.
Potíž je v tom, že najít takového muže je něco jako výhra v loterii.
„Nedovedu si představit, že bych ještě někdy s někým bydlela v jednom bytě a sdílela všechny intimnosti, které soužití muže a ženy obnáší. Nechci, aby vedle mě někdo chrápal a dělal i horší věci. Nechci prát zažloutlé spoďáry a sbírat po bytě ponožky. Nechci kolem nikoho skákat. Představuju si přítele, kamaráda, se kterým si vyrazíme do společnosti, na hory, na dovolenou. Pokud by se vztah vyvíjel dál, nevylučuji intimní sblížení, vůbec ne. Ale ve formě randění, návštěv. Bydlet bychom ve vyšším věku měli už nadále každý sám,“ říká pětašedesátiletá Zlata, učitelka, která před deseti lety ovdověla. Dlouho si myslela, že už bude žít navždy sama, ale čím dál častěji ze svého okolí slýchala, že by si měla zkusit najít známost. Vypadá skvěle, ráda chodí po horách, cvičí, má krásné husté vlasy, takže se za ní dosud muži otáčejí. Jenže ona svého manžela velmi milovala, strávila s ním léta utrpení, kdy bojoval s těžkou nemocí, a z případné nové známosti má obavy. Přesto čím dál častěji mluví o tom, že v penzi nechce být sama, že by ráda našla někoho, s kým poslední etapu života příjemné stráví. A tak zkouší hledat přítele na seznamkách.
Jenže její ideální muž pro vyšší věk se tam zatím nevyskytuje.
„Jeden se chtěl hned nastěhovat, evidentně měl problémy s bydlením. Byl urputný, stále se mi cpal do bytu, tak jsem to rázně ukončila. Druhý se hned při první návštěvě u mě rozvalil do křesla, povolil si pásek, vyvalil břicho a vypadal spokojeně. Zdálo se, že se už nikdy nezvedne. Snědl vše, co jsem připravila, a zřejmě čekal, že kolem něj budu dál poskakovat. Také jsem to ukončila. Třetí byl fajn, líbil se mi. Bývalý učitel, vzdělaný, vdovec, o pět let starší. Jen bydlel na druhém konci města a asi po dvou měsících řekl, že je to nepraktické. Že bych se mohla nastěhovat k němu, můj byt bychom pronajali a z výdělku bychom mohli cestovat a žít. Takže pragmatik, který by si užíval za pronájem z mého bytu. Nevím, zda bych se dokázala k někomu nyní přestěhovat. Jsem zvyklá na své věci, na svůj byt. Nechci začínat nový život, chci si zpříjemnit ten stávající,“ vypráví Zlata.
„Když se ptáme lidí, co je ve vyšším věku trápí nejvíce, říkají, že je to samota. Samotu označují za větší problém než nedostatek financí či zdravotní problémy,“ uvedla socioložka Lucie Vidovičová. Ze samoty seniorů se stalo velké téma, mluví se o něm, je probíráno v médiích. Není divu, že mnozí lidé, kteří se blíží seniorskému věku nebo už v něm jsou, mají ze samoty strach a snaží se najít si přítele, přítelkyni. Zkrátka, udělat něco pro to, aby sami nebyli.
„Nevím o seniorovi, který by hledal krátkodobý flirt nebo známost na jednu noc. Většina z nich hledá parťáka, se kterým může něco prožívat, popovídat si. Pak takový vztah může přerůst v něco intimnějšího. Myslím, že takto si většina seniorů představuje známost,“ uvedla terapeutka Jana Tamchynová. Tvrdí, že mnoho osamělých mužů vyššího věku hledá ženu, která pro ně bude zároveň důvěrnicí, a že takových je více než těch, kteří hledají ženu do role pečovatelky. To, že staří muži od nových partnerek očekávají především servis, je mýtus a mnoho mužů se kvůli tomu zlobí.
„Já bych velmi rád poznal ženu, se kterou si budu mít co říct. Která by za mnou třeba přijela na mou chatu, vyrazili jsme na procházku, k moři. Já rád chodím, jsem turista, rád jezdím na řecké ostrovy. Někdy se cítím sám, rád bych se o zážitky dělil, povídal si. Rozčiluje mě, když někdo muže v mém věku líčí jako dědky, kteří si dávají inzeráty, protože hledají ženskou, která se o ně na stará kolena postará. Já bych chtěl kamarádku, která má vlastní život, vlastní bydlení a pouze bychom spolu trávili příjemné chvíle,“ tvrdí čtyřiašedesátiletý, řadu let rozvedený Tomáš. Nedávno se s jednou dámou seznámil a tak teď čeká, jestli se mu jeho představy splní.
Kdo se tedy snaží nalézt ve vyšším věku partnera, partnerku, měl by zapomenout na mýty a předsudky, které jsou se seznamováním seniorů často spojovány. Ne každý muž hledá pečovatelku, ne každá žena je zoufalá chudinka, která o někoho pečovat chce. Ne každý muž je podvodník, který chce starší dámu obrat o úspory, ne každá starší dáma si hraje na mladici a chce v penzi vymetat plesy a divadla.
Jedno ale postarší hledači spřízněných duší mají společné: Rádi by si každý nechali vlastní bydlení a vztah provozovali na kamarádské bázi, v podstatě něco jako randění v době, mládí, když ještě bydleli u rodičů. Do kina, na vycházku, rozloučení a šup domů. Vlastní bydlení, vlastní finance, vlastní život.
No a pak, časem, pokud to randění bude příjemné, se může vidět co dál. Může, ale nemusí.
