Nechme pro tentokrát stranou všechny ty nezávazné způsoby fotografování typu: „fotím jen pro radost, jen rodinné fotky, jen jsem šel okolo a vyfotil si to, nebaví mě číst návody a něco studovat, jsem jen amatér“ (jako by tu kdy byl nějaký profesionál) a další…. a podívejme se na fotografování s ambicemi. Tedy s ambicemi exponovat raději dobrou fotku než špatnou fotku.
Pokládejme za obvyklé, že technicky expozici zvládneme. Namátkou…, máme vyváženou tonalitu, nemáme přeexponováno ani podexponováno a ostříme na motiv, který fotíme. Ale co to ostatní? Výběr motivu/tématu, kompozice, zvolené ohnisko objektivu a tím zobrazená perspektiva a našly by se i další parametry…. To je téma, které chci zmínit.
Je to tvorba? Umělecká tvorba? No, možná to není úplně pokaždé umění, ale je to vlastní tvorba. Sami si cílevědomě vybíráme záběry a volíme způsob, jakým je zachytíme a později zobrazíme. A když je to vlastní tvorba, je v té fotografii, v tom obrázku, něco typicky našeho, vlastního? Jistěže ano. Nemusí to být vždy vidět. Nezúčastněný divák to ve fotografii nemusí poznat, ale vždycky tam je náš přístup, naše volba. Někdy, např. u tématické série fotografií, může mít vlastní tvorba výraznou podobu typického autorského rukopisu. Jsou autoři, kteří fotí jen zábradlí nebo jen vlaky nebo jen abstraktní kompozice poskládané z hřebíků. A jsou autoři, fotící výhradně „rybím okem“ a všechny jejich fotografie jsou dokulata deformovány. Jeden zdůrazňuje obsah a druhý formu ale oba se snaží o vlastní rukopis.
Nebojte se občas povolit uzdu svým ambicím udělat Fotku. Nebojte se občas hledat a vyjádřit vlastní přístup, dělat vlastní osobitou tvorbu, udělat vlastní fotku. Někdy stačí jen nápad…
Dobré světlo.
P.S. Pod článkem jsou připojeny tři ukázky z archivu notorického návštěvníka slepých uliček....
Článek je z klubu PAF - přátelé amatérské fotografie, který najdete na tomto místě.
