Znáte tenhle vtip? Jak se liší francouzský, švýcarský a český důchodce?
Francouzský ráno vstane, dá si dvě deci červeného francouzského vína, francouzský sýr a odjede na francouzskou Riviéru.
Švýcarský ráno vstane, dá si dvě deci čerstvého švýcarského mléka, švýcarský sýr a vypraví se do švýcarských Alp.
A český důchodce? Ráno vstane, dá si švýcarské tabletky, uchopí francouzské berle a jde za svým českým lékařem.
Ano, tahle drsná anekdota vystihuje, jak česká společnost nahlíží na starší lidi a bohužel i to, jak se starší lidé sami někdy chovají. Doktorka Tošnerová ji publikuje ve své knížce Ageismus – Průvodce stereotypy a mýty o stáří. Těch je totiž v české společnosti hodně a právě jim se říká ageismus.
Jenže realita je jiná. Tady jsou nejčastější předsudky.
1. Většina starších lidí trpí nějakou nemocí
Skutečnost: osmdesát procent seniorů není nemocí omezeno tak, aby nemohli vést běžný denní život, to znamená jít na nákup, umýt se a podobně. Lidé ve věku nad šedesát let sice trpí častěji chronickými nemocemi, zároveň však ve srovnání s mladšími generacemi mají mnohem méně akutních nemocí, méně zranění v domácnosti a méně nehod na silnici.
2. Sexuální život skončil. Sexualita je
ve vyšším věku nedůležitá či nechutná
Skutečnost: většina zdravých párů ve věku mezi šedesáti a sedmdesáti lety označuje svůj milostný život za uspokojivý a tvrdí, že tělesný kontakt s partnerem i v tomto věku hraje v životě muže a ženy důležitou úlohu.
3. Starší lidé se už nechtějí učit nic nového
Skutečnost: mnoho lidí sice považuje za nevyhnutelnou součást stárnutí fakt, že mizí schopnost se učit nové věci a pamatovat si je, ale většina starších lidí naopak je schopna si normální duševní schopnosti udržet. Problém je jen v tom, že se u nich zpomaluje reakční doba, tudíž jim už učení nových věcí trvá déle. Ovšem na výsledku to nic nemění.
4. Často trpí duševními nemocemi
Skutečnost: totální nesmysl. Jen kolem dvou procent lidí nad pětašedesát let má diagnostikovánu psychiatrickou chorobu. Přitom v rámci celé populace je to téměř deset procent lidí.
5. V práci nejsou schopni
držet tempo s mladšími
Skutečnost: v některých oborech to platí, na druhé straně ale šedesátníci bývají nepostradatelnými členy dobře fungujících týmů a mnozí manažeři to už pochopili. „Lidé vyššího věku se mnohdy umějí v práci rozhodovat lépe než mladší,” říká Iva Holmerová, předsedkyně České gerontologické společnosti. „Zažili už totiž spoustu situací, které se v životě opakují. Díky tomu se nedostávají do slepých uliček a jsou ideální pro pozice samostatných expertů. Nemají už obvykle ambice se prosazovat, ale v práci jsou velmi vytrvalí,” vysvětluje.
Chytří šéfové proto vědí, že takový pracovník je pro ně v týmu větším přínosem, než mladý dravec, který sice má skvělé nápady, ale zároveň jde svým nadřízeným po krku a hledá, kde si přivydělat, aby se co nejdříve zbavil hypotéky.
6. Nejsou zajímavou cílovou
skupinou pro obchodníky
Skutečnost: tento donedávna převažující trend se mění a změny dorazily také do Česka. Pravý opak je nyní pravdou. Senioři se stávají významnou klientelou cestovních kanceláří, kosmetických firem, farmaceutických firem. „Všimněme si, jak se média zobrazování lidí vyššího věku bojí. V reklamě směřující k seniorům nad šedesát pět let obvykle vidíme ani ne padesátníka, tedy muže, který není starý,” upozorňuje Tamara Tošnerová.
Časopis The Economist nedávno publikoval závěr několikaletého výzkumu amerických vědců, kteří zastávají takzvanou teorii U. Tvrdí, že život průměrného člověka opisuje tvar písmenka U. Z toho vyplývá, že nejlépe nám je v mládí, pak přichází krize středního věku, tedy období, kdy člověk prožívá něco jak středněvěkou pubertu. Neví, co si se sebou počít a tudíž jeho pocit spokojenosti klesá. A pak už jde křivka zase nahoru. Pokud přeje zdraví, pocit klidu, spokojenosti, vyrovnanosti stoupá.
A to je dobré vědět. Takže si na tuto křivku vzpomeňme při každém ranním pohledu do zrcadla a při každém pocitu, že už nestíháme to, co ve dvaceti. A také na to, že ne vše co se o stárnutí obvykle tvrdí, je ve skutečnosti pravdivé.
