Foto: autorka

Ze života knih a knížek

16. 2. 2020

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jaroslava Handlová 19.2.2020 21:20

Článek je výbornou pozvánkou do Ctěnic. Uvedené informace mě zaujaly natolik, že se pokusím začlenit návštěvu Ctěnic do cestovního harmonogramu, snad do stihnu.

Soňa Prachfeldová 18.2.2020 16:50

Prima článek o výstavě knih. Kniha je nepostradatelná společnice člověka a je nám s ní dobře. Ilustrace u starších knih jsou nádherné , také jsem našla na půdě jednu motlitební, no paráda, jak je vyšperkovaná. Tak ať nás knihy nikdy neopustí a my je.

Zuzana Pivcová 17.2.2020 13:18

Do ctěnického zámku jsme se chystaly kvůli nějakým výstavám již několikrát, ale ještě jsme tam nedojely. Musím se polepšit, už proto, že je to součást Muzea Hlavního města Prahy. :-D Díky, Věrko, za společné dílo a zasvěcený výklad.

Martina Růžičková 17.2.2020 08:31

Jako bývalou knihovnici a člověka, co má knihy rád a vnímá nejen jejich obsahovou stránku, mě oba články moc potěšily. Jsou to fundovaná odborná pojednání a úžasná pozvánka na výstavu ve Ctěnicích!

Věra Ježková 17.2.2020 08:05

Děkuji vám. Jsem ráda, že vás výstava zaujala. Děkuji také Zuzce a Honzovi R. za zařazení našich textů tak, jak jsme o ně požádali.

Eva Mužíková 16.2.2020 21:47

Zajímavé Věrko, děkuji za pozvání.

Jitka Hašková 16.2.2020 19:52

Věro, dík za zajímavý článek. Kdysi jsem byla v Muzeu knihy ve Žďáru nad Sázavou.

Marie Faldynová 16.2.2020 17:03

Díky za dobrý tip na výlet do Prahy, určitě se s někým domluvím a do Ctěnic se podíváme.

Libor Farský 16.2.2020 16:49

Výborně, Věrko a Jendo, máme stejný předmět zájmu.

Naděžda Špásová 16.2.2020 15:25

Ty vazby jsou krásné. Děkuji za zprostředkování, osobně se tam určitě nedostanu.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá