Stáří na vesnici není pro slabochy

Beru jako velkou výhodu, že jsem se "řepákem" narodila a dobře vím, co život na vesnici obnáší. Zocelená těžkou prací a způsobem života pro dobro věci, budu ještě dlouho žít :-)

Žiji na venkově, ale ve větší vesnici, kde máme aspoň všechny základní služby - lékař, zubař, dětský i ženský lékař, lékárna, škola, školka, jesličky, troje potraviny. Ale i tak je pro přistěhovalé z města život na vesnici dost náročný - Beskydy jsou především o "kotárech" a tam je většina starých chalup a chat, které vlastní "lufťáci". A tam začíná problém - v zimě prakticky nedostupné třeba pro záchranku, autem se do vesnice nedostanete a chodit ve sněhu třeba pět km pro chleba je nad síly starších lidí.

Ano, mít romantické představy je krásné, ale zároveň musí být člověk i realista a myslet "dopředu". Hlavně myslet na to, že nám nebude pořád dvacet...

Pokud máte své bydlení, je jedno, jestli je to vesnice nebo město, neustále se něco musí řešit.Když není auto, mladí se nemohou uvolnit z práce apod.Přestěhováním do bytu se většinou vyřeší jen okolnosti se zahradou,nákupy.

Jsem ráda v létě na chalupě v jižních Čechách, jenže tam vlastně nemusím nijak hospodařit, protože je celoročně zčásti obydlena. Navíc Týn není vesnice. Opravdu obdivuji všechny starší lidi, kteří žijí na venkově. To chce ale zkušenost. Těm, kteří se bez předchozích zkušeností v pokročilejším věku rozhodnou odejít z města na venkov, moc nezávidím. To částečně platilo u naší maminky, která pozdě pochopila, že na hospodářství nemá síly.

Přesně tak, Mirku. Přece když jdu bydlet na vesnici, musím zvážit dopravní obsluhu, jak daleko mám k lékaři, obchody a další. Já šla bydlet na vesnici a jsem spokojená. Všechno mám poblíž a pokud bude hůř, je tu pečovatelská služba. Nestrašte pořád, spíše upozorněte na to, co musí každý vzít v potaz, než se na tu vesnici přestěhuje. Podle "dobrých" rad bych nyní už dvanáct let bydlela v malém městě v bytě - a kousala bych se nudou. Pokud bych už z té nudy neumřela. Každý jsme jiný a každého baví něco jiného. Také je každý jinak zdravý a samostatný. A také všichni ve městech bydlet nemůžeme, nevešli bychom se. A jít do DD či Domu s peč. službou? proč?

Už nevímpokolikáté nabízejí podobné texty závěr, že velkým nepřítelem seniora jsou romantické představy bez jakéhokoli racionálního posouzení situace :-)

Pravdivý a pěkný článek. Prožívám něco podobného, jen jsem si ponechala byt ve městě, takže jakási zadní vrátka se brzy budou hodit. Nejedřív na zimu a pak i napořád ho chci využívat. Vesnice hodně upadá, jsou tu většinou staří lidé, někteří zde sice mají i své děti, které bydlí třeba opodál a tak mají jakousí jistotu, děti pomohou s nákupem, odvozem k lékaři atd. Já mám syna víc jak 100 km odsud a tak na něj nemůžu spoléhat. Taky síly ubývají, co jsem zvládla před 20 lety to je jen vzpomínka, dnes po několika operacích už těch sil tolik nezbylo a ty většinou stačí na domácnost, musím ještě pomoci své 90ti leté mamince a když k tomu přidám něco málo pomoci na zahradě, tak jsem na konci sil. Většina práce na zahradě je na manželovi, ale tomu také roky přibývají a tak je nutné se zamyslet jak a kdy dál.