Stáří na vesnici není pro slabochy
Ilustrační foto: ingimage.com

Stáří na vesnici není pro slabochy

25. 2. 2020

Stačí zhoršení zdravotního stavu a běžná práce se ukáže být nezvládnutelná. Přinést dříví, zatopit v peci, odhrnout sníh, to vše může být velkou komplikací. Poznávají to zejména lidé, kteří nebyli zvyklí žít na venkově a přestěhovali se tam až ve vyšším věku.

Libor a Vlaďka si po šedesátce splnili sen. Prodali byt v Praze a pořídili si malý domek na konci jedné severočeské vesnice. „Cena byla velmi výhodná, takže nám z prodeje bytu zbyly peníze na opravy a i něco jako do budoucna. Těšili jsme se, jak si najdeme na vesnici nové přátele, jak budeme soběstační, nasadíme zeleninu, bylinky. Součástí zahrady je i menší ovocný sad. Malovali jsme si to příliš na růžovo, za pár let nás dostihla realita,“ vypráví Libor. Začal mít vážné potíže s páteří. Musel na operaci. Nemoc ho vyřadila z běžného provozu. Najednou nemohl obhospodařovat zahrádku, ale ani nebyl schopen nanosit dříví, naložit je do pece. „Navíc ve vsi zavřeli obchod. To bylo pro nás zdrcující, protože já nejsem řidička. Takže jsem se v pětašedesáti musela znovu učit řídit auto, abych byla schopna dojet do supermarketu do asi dvacet kilometrů vzdáleného města. Každá cesta je pro mě stresem,“ vypráví Vlaďka.

Za sedm let, po které žiji na vsi, se z jejich okolí odstěhovalo několik lidí. Nejdříve zmizel mladý pár, který bydlel nedaleko. „Jejich dům chátrá, oni si našli práci v Praze. Dokonce jsme už viděli, že tam přebývali nějací divní tuláci a volali jsme policii. Přestali jsme se tu cítit bezpečně, protože další nejbližší dům je také prázdný. Paní, která v něm žila, zemřela. Vesnice je pustá, není tu ani hospoda, nic. Lidé jsou zalezlí ve svých domcích. A my jsme si naivně mysleli, že na vesnicích je čilý komunitní život, že si tam lidé více pomáhají, vědí o sobě,“ vypráví Libor.

Podle Českého statistického úřadu v poslední době nejvíce obyvatel mizí z obcí, ve kterých žije okolo dvou set padesáti lidí. Ekonomicky aktivní lidé z nich odcházejí, zůstávají v nich naopak převážně senioři. Z nejmenších obcí se nyní každý rok odstěhuje okolo tří a půl procenta obyvatel.

„Lidé, kteří jsou na vesnici zvyklí žít celý život, jsou v jiné pozici než ti, kteří se tam přistěhují s poněkud naivními představami,“ říká třiašedesátiletá Jana, která dělala v jedné malé obci starostku. „Nastěhoval se nám tu jeden pár z Prahy a pořád chodili na radnici s nějakými požadavky. Byli dost bezradní, pořád si na něco stěžovali a nakonec domek prodali a někam se odstěhovali. Říkali, že jim vadilo, že se tu lidé nesdružovali, že tady nebyla žádná kultura, společenské akce,“ vypráví.

„Mezi životem na vesnici a ve městě je rozdíl a v seniorském věku si to lidé více uvědomují. Městští senioři mají více možností, jak být aktivní. Senioři žijící na vesnici se více zaměřují na běžný život, jako jsou vazby se sousedy, chov domácích zvířat, práce na zahradě. Takže pro ně přechod do penze není velká změna, žijí vlastně stále podobně. Ale člověk, který byl zvyklý chodit do práce ve městě a pak se ocitne na vesnici, může být překvapený a třeba neví, jak čas vyplnit,“ říká Dana Steinová, která se mimo jiné zabývá vzděláváním seniorů. „Vždy je důležité, aby se člověk na život v penzi připravil, měl okruh přátel, věděl, čím se chce bavit, co dělat ve volném čase,“ dodává.

Jisté je, že život ve vyšším věku v rodinném domku, na vesnici, je náročnější než život v paneláku nebo městském činžáku, kde je teplo, voda teče, světlo svítí.

„Zaskočily nás tak běžné věci jako fakt, že když při velkém větru vypadla elektřina, nefungovalo nám čerpadlo ve studni, tudíž jsme neměli nejen světlo, ale ani vodu. Dalším problémem, na který jsme nepomysleli, bylo to, že se na naši zahradu nemohl dostat fekální vůz. Prostě jsme si předem nezjistili, jakým způsobem se řeší věc jako je přeplněná žumpa,“ vypráví jednasedmdesátiletá Pavla, která se s manželem před pěti lety na trvalo nastěhovala do domku, který zdědila po své tetě. „My se těšili, jak si budeme ve stáří užívat klidu na zahradě, ale ve skutečnosti řešíme pořád nějaké technické problémy,“ vysvětluje.

„Pro mnoho lidí vyššího věku je velkým problémem to, že z malých vesnic zmizely pošty, malé obchody, lékaři. Pro seniory je často  komplikované se z vesnic někam dál dostat, mnozí jsou odkázáni na to, aby co nejdéle byli schopni řídit auta, jinak by byli naprosto odříznutí od světa,“ upozorňuje Zdeněk Pernes, předseda Rady seniorů.

Žít ve stáří na venkově může být skvělé rozhodnutí, stejně jako krok, jak si poněkud zkomplikovat život. Každopádně platí, že jde o životní etapu, kterou je třeba dobře promyslet.

bydlení vesnice
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Pro pí.Libuši K. : máme zapojen do otopné soustavy i el.kotlík,mysleli jsme dopředu.Tak snad nebude ele tak drahá,že bychom na to neměli.Nyní platím 1630,- měsíčně,to jde.Plyn zde nemáme, a bomba mi nesmí do baráku.
Libuše Křapová
Lenko, ale už nyní se na to můžete připravit. Třeba tím, že si kromě kotle na dřevo pořídíte i jeden záložní na elektriku. Já také topím dřevem - a kromě toho mám i na plyn. Ten ale zatím téměř nevyužívám. Ten čeká na svou příležitost, až nebudu schopná (nebo se mi nebude chtít) dřevem topit
Lenka Kočandrlová
My s manželem jsme se museli také odstěhovat z města na mrňavou vesničku,kde není nic.Máme to do nejbližší vsi s busem a obchodem 3 km.Nakupovat jezdím 13 km do města. Kdybychom zůstali v našem bytě,tak bychom se nedoplatili,ani jeden celý důchod by na nájem nestačil.Nyní vystačíme docela dobře. Nám se tady líbí,žijeme si tak pro sebe,baví nás práce na baráku i na zahradě.Zatím jen občas myslím na to,že třeba neuzvednu balík briket,možná nevylezu do patra,nebudu mít na to, z lesa nanosit dostatek dřeva na celou zimu....Až to nastane,tak to začneme řešit,zatím máme krásný pocit uprostřed přírody,v tichu a klidu.
Zdenka Jírová
Měla jsem pěknou zděděnou chalupu v malém městečku,kam jsem od dětství jezdívala k babičce. Později jsme ji opravovali a velmi rádi jsme tam s dětmi jezdili. Pak jsem zůstala sama a byť krásnou, jsem chalupu prodala, protože neřídím a jezdit vlakem s dvěma přestupy nešlo. A to jsem ještě nevěděla, že za pár let budu muset na operaci kolene a budu mít potíže s chůzí vůbec. Byla jsem ráda, že jsem chalupu prodala. Teď bydlím v paneláku s jsem velmi spokojená, že nemám žádné problémy s provozem chalupy, kam bych nyní ani nedošla.
Marie Měchurová
Aktivní život jsem prožili v panelovém domě. Už šestnáctý rok bydlíme v malém domečku pod lesem nedaleko autobusové zastávky. Je nám tu prima. Topíme dřevem a přitápíme el. prodem. Manžel se celé léto a podzim baví řezáním dřeva (udržuje s v kondici). Já zase celou zimu topím - je to moje vášeň (možná jsem piroman). Auto nemáme, nákupy nosíme na zádech v batohu. Často chodíme za kulturou do města a potom se 3km vracíme krásnou noční procházkou, klidně i v dešti. Nám to tak prostě vyhovuje a zatím se to nechystáme měnit. Voda teče, veřejné osvětlení svítí, napojili jsme se na kanalizaci. Bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem v životě udělali.
Ladislava Mikendova
Nedovedu pochopit naivitu a romantické představy o životě na venkově.Do dvaceti let jsem žila s maminkou,která byla vdova na vesnici v rod.domku.Žádný komfort,žádné ústřední topení,jen studená voda.Když jsme s manželem po nástupu do zaměstnání v OKD v Ostravě dostali v roce 1966 byt,byl to pro nás vrchol komfortu.Ale brzy jsme zjistili,že tento komfort není vše. Náborová oblast pro náš důl bylo východní Slovensko a jeho temperamentní lidé se podle toho ve svých bytech chovali.Když bylo po výplatě,tancovalo se nad námi za zvuku hlasité hudby až do ranních hodin.A tak jsme si postavili chatu,kde jsme trávili s dětmi každou volnou chvíli.No teď jsem zůstala sama ,tak tam mohu být celé léto.Někteří mí sousedé tam také bydlí natrvalo,ale musím říct,že tam panuje čilý kulturní život,klub důchodců pořádá všechny možné akce.Chce to ale nějakou osvícenou osobu,která je ochotna se tomu věnovat.V této vesnici-jsou to Jakartovice v okrese Opava,je to paní Dana Kavanová,bývalá ředitelka školky. A tato činnost má také podporu paní starostky. Ale to je jenom jedna část problému,opravdu potřebuje člověk nějaké zázemí a oporu a vše závisí na zdravotním stavu . Život v přírodě ano,ale se zázemím komfortního bytu . Romantika rozhodně není na místě.
Dana Puchalská
Přítelkyně se před pár lety odstěhovala z Prahy do malé vsi. Nájem v Praze byl tak vysoký, že už to nešlo z důchodu zvládnout. A nelituje. Vyloženě omládla a lituje, že to už neudělala dřív. Je pravda, že má auto a zatím nemá žádné větší zdravotní problémy.
Rostislav Mraček
Bydlení na vsi žádá zkušenost, jak pěkně připomíná paní Pivcová. Nestačí jen naivní představy, jež přinesou rozčarování, že: Na kostele zvoní zvon, kohouti kokrhají od časného rána, psi štěkají, na cestě se objeví bláto, na zahradě není jen ovoce a zelenina, ale i škůdci, potok se rozvodní, případně z vyschlého rybníka je cítit bahno, vlaštovky znečistí zápraží ... Je třeba vše přijímat s pokorou a pracovat a pracovat. Ne každý to dokáže, jinému brání nedostatek zdraví. Je třeba se před přesídlením na venkov informovat, promluvit si s místními a důkladně zvažovat.
Soňa Prachfeldová
tomu bydlení ve svém přináší radost do vysokého věku. A když je bezmocný funguje řešení ať soc.sluzba mobilní, nebo přestěhování do pečovali, ať člověk bydlí ve městě, či vesnici. Náplava jak my tomu říkáme, si stěžuje na vše, jak je všeho málo k jejich pohodlí, pak nechápu proc se přistěhovali. A musím říct , že z vesnice se odstěhovalo tak málo lidí na stará kolena do města, spíš přímo na věčnost. To jsou mé poznatky za 50 let mého života na vesnici.
Soňa Prachfeldová
Pokud se někdo v důchodovém věku stěhuje natrvalo z města na vesnici, měl by vědět do čeho jde.I na vesnici teče voda, funguje elektřina a skoro všude plyn, nebo el.topeni. Za kulturou se dá dojet, pokud chci. Kdo na vesnici bydlí celý život, nebo od mládí a má rád přírodu, přiměřenou práci , spíše zálibu v zahradničení, TOMU B

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

19%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%