Nacionalismus a identita
Předem varováni
Vztah Angličanů k jiným národnostem není poznamenán ani tak xenofobií, tj. nenávistí či strachem z cizinců, jako spíše lítostí nad cizinci, kteří mají tu smůlu, že jsou… no zkrátka, že NEjsou Angličany.
Většina Angličanů zůstává k „cizině“ instinktivně nedůvěřivá: riskantní jídlo, riskantní voda, riskantní kanalizace a riskantní cizinci. … Geografie tento přístup jen potvrzuje, zejména, když obyvatelé hledí ze své malé, těsné ostrovní pevnosti na moře všude kolem nich. Nikdo nebude pochybovat o výstižnosti častého titulku v novinách: „Mlha v Lamanšském průlivu odřízla Evropu!“
Jak vidí sebe samé
Angličané se vidí jako zákonů dbalí, zdvořilí, tolerantní, decentní, štědří, galantní, cílevědomí a čestní. Pyšní se také svou schopností dělat si legraci sami ze sebe, což považují za vrcholný důkaz své dobré povahy.
I když sebe samé na veřejnosti zesměšňují, ve skrytu duše jsou Angličané pevně přesvědčeni, že jako rasa jsou nadřazeni všem ostatním národům a že tyto národy to tajně vědí. Angličané podezírají ostatní, že v ideálním světě by všichni chtěli být jako oni.
Jak si myslí, že je vidí ostatní
Angličané nejasně tuší, že je cizinci kritizují, ale zároveň mají pocit, že není nezbytně nutné brát to příliš vážně. Již si zvykli, že jsou vnímáni jako stereotyp, a dokonce tomu dávají přednost.
Jak by chtěli být viděni
Angličané jsou pyšní na svůj smysl pro fair-play a předpokládají, že se to o nich nejen všeobecně ví, ale že jsou pro to i obdivováni. … Tyto rysy, které nezištně předkládají celému světu, obsahují i schopnost reflexe. Taková vlastnost vede k podpoře slabších, k ráznému jednání se všemi utlačovateli a k závazku vždy splnit slib a nikdy neporušit vlastní slovo.
Jak je skutečně vidí ostatní
Většinou jsou vnímáni jako relikvie dnů dávno zašlé slávy minulosti, když ještě hráli první ligu v evropské sportovní disciplíně budování impérií. Jsou také vnímáni jako lidé úzkoprsí, zaujatí a neochotní spolupracovat …
Cizinci mezi Angličany se je naučili respektovat pro jejich odmítavý postoj ke zbytečné panice a lpění na osobních principech, ale zůstávají navždy překvapeni jejich neochotou si stěžovat na nepořádky a špatnou kvalitu. Také snahu Angličanů o korektní a slušné vystupování vnímají jako náhražku za osobitý styl. Důraz kladený speciálně na stolní etiketu je pak naprostou záhadou v zemi, jejíž obyvatelé mají jen velmi nepatrné kulinářské vědomí.
Jak vidí ostatní
Angličané mají rádi poměrně dost cizinců jednotlivě, jelikož snad každý zná aspoň jednoho, který je téměř „jako jeden z nás“. Ale je jen velmi málo národů, kterým věří nebo které berou vážně.
Vezměme třeba Francouze. Francouzi a Angličané jsou navzájem se pošťuchující partneři již tak dlouho, že Angličané si vůči nim vypěstovali zvláštní vztah jakési láskyplné nenávisti. Milují Francii: milují její jídlo a víno a naprosto schvalují její počasí. Mají dokonce jakési podvědomé přesvědčení, že Francouzi nemají právo ve Francii žít, a každý rok se snaží přeměnit některé oblasti Francie na malá zákoutí anglického hrabství Surrey. Avšak skuteční Francouzi jsou vnímáni jako příliš popudliví na to, aby mohli hrát nějakou roli na jevišti světa. Přesto obecně převládá názor, že několik dalších desetiletí anglického vlivu jim výrazně napomůže ke zlepšení.
S Němci jsou si Angličané méně nejistí. Němci jsou organizovaní, příliš vážní a mají sklon ke komandýrování. Nezachrání je ani jejich kulinářské schopnosti. Italové jsou citově příliš vzrušiví; Španělé trápí býky; Rusové jsou zachmuření; Holanďané jsou solidní a rozumní; Skandinávci, Belgičané a Švýcaři jednotvární.
Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autoři jsou Angličané.
Literatura: Miall, A., Milsted, D.: Xenofobní průvodce. Angličané. Praha, Nakladatelství XYZ, 2009. Foto: z publikace, s. 6., upraveno.
