O xenofobii s úsměvem III: Angličané

Omlouvám se, že jsem se tak rozjela. Inspirace byla příliš silná. :-)

Moc hezké články, Věro. V Anglii jsem byla jen na skok jako turistka. Snažila jsem se co nejvíce vidět, s Angličany jsem měla příležitost mluvit jen minimálně, a to většinou jen jako zákazník. Mile mě překvapila krajina jihovýchodní Anglie, té naší velmi podobná. Jen mezi stromy jsem postrádala břízy, ty jsem tam nikde neviděla. Žasla jsem nad velkolepostí zvedacího mostu v Londýně, který jsem měla možnost vidět v činnosti, moc se mi líbilo v Oxfordu, zklamal mě Stonehenge, na žádný z kamenů jsem si nemohla sáhnout. Chutnalo mi jejich mléko a poprvé jsem tam jedla avokádo. Okouzlil mě Oxford, ale to asi jen proto, že to bylo o prázdninách a všude byl klídek a pohoda. Rozhodně bych tam nechtěla žít. Království vnímám jako přežitek a když vidím, jak jsou Angličané rádi "poddanými", nechápu, přestože jsou monarchií konstituční. Ani jednou jsem tam nezažila mlhu, ale viděla mnoho mužů s černými deštníky, které dosti často nastavovali kapkám rychlých, ale tentokrát docela příjemných teplých deštíků. Prošla jsem se královskou ložnicí ve Windsorském zámku a také Bank of England, než mě odtamtud velmi gentlemansky vyprovodil strážník, který tam hlídal v neděli v době úklidu. V celé čtvrti bylo prázdno a pusto, potkala jsem tam jen černou kočku a viděla největší množství mramoru, ze kterého jsou postaveny budovy v této části Londýna. A někde mám fotografii, na kterém jsem s londýnským strážníkem Bobem a jinou, na které jsem ve společnosti Pavarottiho v Muzeu voskových figurín. Prý na ní vypadám voskověji než on. :-)

Děkuji podruhé. Skotsko bych taky moc ráda viděla.

Oceňuji propracování článku a shrnutí podstatných charakteristik Angličanů v poměrně krátkém článku. Zajímal by mě názor Angličanů na Čechy, ale s přihlédnutím k anglické zdrženlivosti bychom se asi mnoho nedozvěděli a už ne vyjádřeno jedním nebo dvěma slovy. Několikrát jsem služebně navštívila Londýn, ale vždy jsem toužila navštívit Skotsko.

Mě je moc sympatická Anglie a článek je perfektní.

Miluji anglický humor a anglické filmy. Byla jsem unešena anglickou krajinou a všemi těmi starobylými sídly. Navždy mi zůstane v paměti, jak jsme přepluli brzy ráno za husté mlhy kanál, vyhrabali se na útesy, mlha se najednou jakoby zázrakem zvedla a my spatřili nádhernou zeleň rozsáhlého trávníku a na něm spoustu pasoucích se králíků ! A tomu všemu dominovalo pozadí hradu Dover vystupujícího z mlhy...

V Anglii ale i Skotsku jsem obdivovala jejich krásná rodinná sídla, hrady a přírodu. Bohužel moc tam prší. Hezký článek

Moc příjemné čtení :-) Anglický humor vyhledávám a s jejich názorem na Francouze bych i souhlasil...

Děkuji vám. Ztotožňuji se s Ivankou. Už jsem někde napsala, že jsem tam asi v minulém životě žila. Ač germanistka, jsem anglofil. Ten pocit, když jsem poprvé vstoupila na anglickou půdu, byl nepopsatelný. V práci jsem byla hlavní autorkou knihy o školním vzdělávání ve VB.

Jediné, co mám na Angličanech ráda je tzv. anglický humor. Jinak je považuji za suchary, spoutané dějinami a byrokracií. Žít bych tam opravdu nechtěla. Dobře napsané. :-)