Čikina
Foto: autorka

Čikina

27. 2. 2020

"Pes je velmi neprozřetelný. Nikdy se nestará o to, máte-li pravdu nebo ne, neptá se, jste-li bohat či chud. Jste jeho kamarád… Drží se vás stále, aby vás potěšil, bděl nad vámi, a v krajním případě dal za vás i svůj život. Bláhový pes, bez rozumu a bez duše.“ — Jerome Klapka Jerome.

Úvodní citát mě zaujal jednak rozporem, který, dle mého názoru, v sobě nese, jednak proto, že obdivuji autorskou tvorbu zmíněného anglického spisovatele, zejména jeho knihu Tři muži ve člunu, ke které se často vracím, stejně jako ke knihám spisovatele a zvěrolékaře Herriota, ale hlavně proto, že zmiňuje psí rozum a duši. Pokud jde o psí rozum, tak ve smyslu významu zmíněného slova, že "rozum je schopnost lidské mysli zobecňovat jednotlivé zkušenosti, pracovat s abstraktními pojmy a činit závěry z předpokladů," lze připustit, že pes je bez rozumu, ale nesdílím názor J. K. Jeroma, že pes je bez duše. Věřím, že všichni živí tvorové nějakou duši mají. A byla to právě ona oddaná duše, jíž mě okouzlila adoptovaná psí holka z útulku, která mi seniorské dny obohatila tím, že mi nabídla nezištnou společnost, doprovod na vycházkách bez ohledu na aktuální zdravotní stav, přízeň počasí nebo stav mysli. Vnesla do mého života řád. 

Čikinu mi ukázal vnuk na internetu kam její fotografii umístila dobrovolnice útulku v Jimlíně, která hledala pro psa vhodnou adoptivní rodinu. Adopci předcházela návštěva útulku a procházka s Čikinou pro ověření, zda není mezi námi „nepřekonatelný odpor.“ Obstála jsem, ale přesto jsme musely projít dlouhou cestu než jsme se poznaly. Návštěva útulku doživotně poznamenala nejen mě, Čikinu, ale i vnuka, který před jednou z klecí, kterou sdíleli tři labradoři jen ztěžka potlačoval emoce. Měl doma stejného labradora a neunesl pohled jednoho z vězněných, jehož oči prosily: „Vezmi si mě, prosím, budu tě milovat až do konce života." 

 "Babičko, vezmi si Čikinu a pojeďme domů, prosím," snažil se vnuk ukončit naše trápení při pohledu na psy v klecích.

Uplynulo osm let. Čikina mě toleruje a to v našich podmínkách znamená,  že ji smím nakrmit, vyvenčit, smím se jí dotknout, když mi to dovolí, ale vzít do náručí považuje za omezení osobní svobody. Vím to, neobjímám. Když přijdou na návštěvu děti, posadí se na jednu z židlí u stolu, zaujme pozici surikaty, dívá se z jednoho na druhého, balancuje na zadních a nikoho neobtěžuje žebráním, olizováním nebo jinými projevy psí náklonnosti. Jen já vím, že chce sdělit:  "Jsem tu doma, jsem  plnohodnotným členem smečky a jste tu vítáni." 

Ano, patřím k lidem, kteří se domnívají, že psi mají některé lidské emoce. Možná je chyba polidšťovat psy, ale když vídám tolik lidské krutosti vůči zvířatům i ostatním živým tvorům, zabývám se často myšlenkou, zda nepotřebuje polidštit sám člověk, neboť jak prohlásil Nietzsche: "Člověk je nejkrutější zvíře."

Soutěž - Mazlíčci
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Květuše Pinkasová
Čikinka měla Jani v Tobě štěstíčko a co se týče vnuka, nezapomene... hezké a k zamýšlení …
Jana Kollinová
Děkuji za komentáře všem přátelům nejen domácích mazlíčků, ale všem přátelům fauny i flóry. Flóru uvádím záměrně, protože si myslím, že i tyto organismy mají nějakou formu vnímání, kterou asi nelze nazvat "duší," ale reagují na podněty vnějšího prostředí (zálivka, stanoviště, ořezávání, klimatické vlivy). :-)
Soňa Prachfeldová
Krásný článek , Čikina měla velké štěstí na paničku a zase vše vrací svojí oddaností.
Dana Puchalská
Přeju Čikině ještě spoustu krásných a šťastných let. P. S. Je moc krásná.
Věra Ježková
JKJ čtu ráda. Pes duši samozřejmě má - a jakou krásnou. Některé lidské emoce má samozřejmě taky, např. strach, radost, zlost, smutek, cítí bolest ... Jednou mě pobavila na přechodu pro chodce paní, která se obrátila na neposlušného pejska s otázkou: "Prosím tě, co si o sobě myslíš?". Řekla bych, že nic. Naše kočička taky není chovací. Ale klidně se nechá obklíčit a zalehnout, když leží na posteli. Myslím, že jí nedělá dobře, když necítí "pevnou půdu pod nohama".
Eva Mužíková
Jani, Čikinu znám z některých Tvých fotek, přidaných ke článkům. Podle toho, že skoro nikde nechybí je mi jasné, že je součástí Tvého života. Tak hodně a hodně společných let. Hezky napsané.
Naděžda Špásová
Jano, souhlasím s tím, co jste napsala. Máme doma dva pejsky, jsou sice od chovatele, ale lásku nám projevují horoucí a my jim to celá rodina oplácíme tím, že je považujeme za důležité členy rodiny a jejich oči umí mluvit. A čivava Amíček je na surikatu machr. Čikině přeji dlouhý život s vámi. :-)
Jana Hošková
Moc hezky napsané ! Jsem přesvědčena, že každé zvíře má duši, do útulků já rozhodně nesmím, protože jsem stejná jako Zuzka, nesnesla bych to. A že je člověk predátor, to je jasná věc... :-((
Jitka Chodorová
Dobře napsaný příspěvek s porozuměním člověka se zvířetem, a jak napsala Ivana, rovnocenný vztah, který vždy mezi zvířetem a člověk nebývá. Děkuji Jano.
Elena Valeriánová
Pěkné vyznání. Moc se mi líbí, že Čikina našla svůj domov. A určitě kromě toho, že přinesla do vašeho života rád, přinesla i hodně radosti a lásky. Mně se dnes nad ránem zdál sen, že se mi ztratil Rex, kterého se sebou strhla smečka cizích psů. Byl to hrozný a velice živý sen. A bylo po spaní. Krásná úvodní fotka.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.