Již nikdy více...

Jsem znechucen tím, že se pár jedinců na i60 neostýchá napadat Václava Havla. Ovšem vkládají sem své příspěvky pod pseudonymem, to by chtělo smutného smajlíka… :-(

Omlouvám se NSR

Nikdo se nezmění tím, že převlékne kabát.

Nechci už nikdy aby se tato doba vrátila. Vzpomínám si na svého spoluobčana v naší ulici, který byl politickým vězněm v Jáchymově, kde přišel o své zdraví a zemřel jen málo let po jeho propuštění. Na školy se normální lidé nedostali, pouze děti členů KSČ, kam chtěli angažovat i mého otce. Ten však nikdy na to nepřistoupil. Když si rodiče vyžádali mé posudky k přihlášce na střední školu, nestačili se divit, co vše tam bylo napsáno. Např. že jsem chodila do náboženství, že jsem nebyla organisovaná v PO(pionýrská organizace). Ale ani zmínka o tom, že jsem si své povinnosti ve škole plnila, ani zmínka o tom že jsem byla aktivní např ve sběrech papírů, šípků apod. A můj otec byl za války totálně nasazený a také jeho další 2 bratři. Takže každou rodinu toto nějak poznamenalo.

Tohle období je už naštěstí za námi, jsem ráda, že jsem zažila skončení totalitního režimu a plnými plícemi jsem se mohla nadechnout před 30 lety volnosti. A svobody, která znamená také velkou zodpovědnost, kterou mnozí zneužívají a hřeší na ni. Jistě, že v tomto systému není vše jak bychom chtěli jak by mělo být, to myslím bude vždy. Mych skoro 40 let za bývalého režimu jsem prožila v kruhu rodiny a přátel , tak jako většina národa. Výchova dětí, práce, zajištění rodiny i čas na své záliby. Na vše jsme museli tvrdé šetřit, první barevnou televizi jsme si pořídili, když mi bylo 36 let. Na auto se čekalo 2 dny. Fronty na vše. Komunistická zvůle neměla hranic, kdo měl u nich nějaký škraloup. Můj strýc, kterým zůstal tehdy v NDR se už nikdy neviděl se svojí matkou, mojí babičkou. Nesměl sem. Věřte slzy mé zlaté babicky mě pálí ještě dnes. Soudruzi dokázali udělat lidem peklo na zemi, pokud nebyli podle jejich představ a zákonů. A lidé se báli něco říct. Nikdy více !

PS. Nebyla jsem v KSČ,ani nyní v ODS to jen tak pro pořádek

Tohle a podobné články mě mohou tak akorát "nadzvednout z gauče". Nic nebylo a není jednobarevné. Rovněž jsem v té době žila,jako mnoho jiných. Na rozdíl od této pisatelky,jsem prožila život v tzv.totalitě,celkem příjemný.Měla jsem práci,střechu nad hlavou,hlady jsem netrpěla a užívali jsme si života(apropó např.byt jsme dostali po 3týdenním slibu manželství) raději jsme se "angažovali" ve své rodině,kdo chtěl,tak žil podle svého.Takže - socík nebyl špatný,pokud se člověk staral o svoje a nynější doba?! Nechť každý posoudí sám.A ještě dodatek - chodil k nám do práce člověk,který zažil Jáchymov - co říkal?? Zavolalai jsme si taxi 2ks - v jednom jel můj klobouk a ve druhým já a hurá do K.varů.takže neříkám,že ti co měli oplétačky s VB a jim podobným,že byli "vysmátí",ale kdo se staral sám o sebe,tak se špatně neměl(to se vztahuje i na dnešní dobu(,tak a kamenujte!!Je to můj zážitek a nikomu ho nevnucuji,jenom konstatuji!!!