Desetkrát deset dírek. Třetí dírka v šesté řadě je major Skála a osmá dírka v sedmé řadě je plukovník Kocbaba. Tohle pexeso si musí vojenský spojovatel vojín Rendl pamatovat. Je to nutné. Nad dírkami jsou utajené nápisy jako Keřík 88 nebo Javor 33! Největší průšvih by nastal, kdyby dotyčného důstojníka spojovatel neupozornil, že volá meziměsto. To by se pak místo tady Kocbaba, ozvalo tady Keřík 88. Špion v telefonní budce na rohu by si určitě zamnul ruce.
Službu na ústředně odbývají dva flákači, vojíni Rendl a Černohubý. Mají stejnou postavu, spávají vedle sebe na dvojkavalci a jsou to nerozluční kamarádi. Protože na vycházku může vždy jen jeden, mají oba vojíni jen jeden společný parádní vycházkový kabát!
Stovka ústředna pamatuje jistě ještě první republiku. Podobné bylo možno spatřit na každé poště. Ve všední dny obsluhují ústřednu civilní zaměstnankyně od šesti do dvou. Pak nastupuje jeden z vojínů, aby sloužil ode dvou odpoledne do rána do šesti. V sobotu a v neděli se slouží čtyřiadvacítky! Ústředna je úzká nudle bez oken. Jenom nahoře je větrací okénko. Je to jakási cela. Frantík Rendl vlastní tranzistorák značky Telefunken, napojený na autobatérii. Je však opatřen mocnou zbraní - telefonem! Přítel telefon je zdrojem informací a také zábavy. Frantík se dokáže celé hodiny vykecávat se spojovatelkami na okrese Kladno!
Tak, jako radisté přijímají morseovku uchem, musí spojovatel ovládat plochu s dírkami zpaměti. Čas od času totiž vyjde tajný rozkaz, že Kocbaba už není Keřík 88, ale Jasan 35. Všemu však vévodí mosazný nápis, který oznamuje:
POZOR NEPŘÍTEL NASLOUCHÁ!
Služba na divizní ústředně má své přednosti. Jakmile se totiž na vývěsce zaměstnání objeví protichemická příprava, ozve se v patřičnou dobu telefon. Civilní zaměstnankyně si ,,jako“ potřebují z ústředny odskočit a žádají záskok vojáka, spojovatele. Jeden ze dvou flákačů spí po službě na kavalci. Ten druhý pak vždy absolvuje protichemickou přípravu na kožichu za ústřednou! Oba spojovatelé tak mají četné výhody.
Na věži, zvané Spojovací uzel, jsou ještě radisté a obsluha dálnopisu Dalibor. Tohle spojenectví nemá daleko k pánským klubům ve staré dobré Anglii. Hoši hrají mezi sebou šachy a vycházejí si všemožně vstříc. Stravu jim přináší služba z kuchyně. Frantík Rendl si ovšem chodí v sobotu a neděli pro oběd ještě jednou, když na ústředně vyhlásí půl hodiny ticha!
Kvalitu bojové pohotovosti a ostražitosti kazí kamarádské vztahy.
,,Kámo, v jednu v noci budou z velitelství v Příbrami vysílat radistům kontrolní signál! Ať si kluci natáhnou budíka! A co je u vás novýho?“ Radisté jsou pak po probuzení vždy bdělí a ostražití!
Neutají se ani kontroly na různá stanoviště. Kdo jiný, nežli telefonista by měl znát problémy všech těch Javorů, Keříků a Jasanů.
Poklid služebního života je náhle porušen fatálním omylem velitele. Vojín František Rendl je jmenován do stráže u muničáku. Věrolomný kapitán Flekal porušil nedotknutelnost spojovatelské klubové komunity, jako kdysi Lomikar stará práva Chodů. Frantík naštvaně nasouvá jednotlivé ostré náboje do zásobníku samopalu. Jeden voják se však od ostatních podstatně liší. Je ve vycházkovém oděvu! Sedí s hlavou ve dlaních a je zdrcen. Musí k zástavě! Jedinou výhodou je, že zástava je v budově štábu a strážný nemusí ven, na mráz!
Jakmile Frantík zjistil tuto skutečnost, zavětřil.To by bylo terno! Žádný mráz u muničáku. Teplíčko! Rozhoduje se rychle. Oba vojáci mají stejnou postavu. Rychle se zbavují svršků. Pocit štěstí je na obou stranách. Frantík upaluje do budovy štábu a kolega jde za něj k muničáku. Akorát si z pocitu radosti zapomněli vyměnit zásobníky! Muničák je hlídán samopalem bez nábojů a u zástavy stojí ozbrojenec, který by mohl zlikvidovat polovinu důstojnického sboru!
Svůj tragický omyl si spojovatel a milovník teplíčka uvědomil záhy. Stát dvě hodiny v pozoru před skleněnou vitrínou s práporem a dávat K poctě zbraň, to není žádný med. Zdravit musí ve dne každého procházejícího od kapitána nahoru! I když se při tom necvičilo puškou a jen se pravá ruka pokládala na samopal, bylo to neradostné cvičení. Hezký voják stál u vitriny jako opice a kolem se promenovaly vojandy. Frantík se pak po ukončení služby musel dívat do rozchechtaného ksichtu mazáka, se kterým si post vyměnil!
Na divizní ústředně, v nudličce bez oken, tam lze pochopit relativitu času. V této místnosti, ne nepodobné vězeňské cele, by se mohl psychicky labilní člověk nalomit. Kamarád telefon ovšem nedal zahynouti.
,,Kolik měříte Maruško? Já mám metr osmdesát čtyři! No vy jste teda pinďa. Já si musím těch vašich metr sedmdesát naměřit na dveřích!“ Rozhovory trvající čtyři a půl hodiny v kuse, žádná míra. Za dlouhých rozhovorů se spojovatel dovídá vše potřebné, včetně popisu zevnějšku a tělesných proporcí. Naslouchající nepřítel se musí dobře bavit.
Najednou nápad! Frantík si domluví rande do místního kina.
,,Jděte do kina a kupte dva lístky. S jedním běžte do sálu a druhý uložte v pokladně kina na jméno Hégr. Já si jej vyzvednu, pak si na místo přisednu.“
V pokladně kina si ukecaný spojovatel vyzvedává vstupenku po vyřčení hesla Hégr.
Sedí již v sále a je krásná. Dlouhé, černé vlasy splývají na ramena. Rozpačitě se seznamují. Je očividně spokojena přítomností vysokého, černovlasého a pohledného vojína. Začíná neformální rozhovor. Oba se znají z dlouhých nočních telefonických rozhovorů. Linka mezi kasárnami a nemocnicí, sestřičkou a vojínem, byla žhavena velkou silou. Rozhovor má však náhle drsné rozuzlení. Maruška se přiznává. Je milou šampióna ve střední váze v boxu! Jsou právě rozhádáni a ona trucuje. Kde jinde může ukázat před kamarády svého náhradního nápadníka, nežli v kině! Určitě mu to donesou!
Frantíkovi najednou bleskne hlavou varianta pomsty: ,,Nechci se stát boxerským pytlem!“
,,Tak nashledanou!“ vykřikne a rychle prchá bočním východem. Dlouho pak odmítá chodit na vycházky. Své oblíbené vlašské saláty pojídá celé dva měsíce pouze v armě!
