Trénink nezávislosti. Věc důležitá pro příjemné stáří
Ilustrační foto: ingimage.com

Trénink nezávislosti. Věc důležitá pro příjemné stáří

4. 3. 2020

Kdo se naučí být sám, nehroutí se ve stáří ze samoty. Kdo je zvyklý jet sám na dovolenou, nestěžuje si ve vyšším věku, že nemá jet s kým. Kdo ví, kam zavolat či na koho se obrátit, když potřebuje pomoc, je klidnější a vyrovnanější, než člověk, kterého zaskočí jakýkoli menší malér.

Samostatnost a nezávislost je ve vyšším věku velmi důležitá. Dá se natrénovat.

Třiasedmdesátiletá Jana ovdověla. Následně zjistila, že neví, co dělat, když jí doma přestala fungovat elektřina. Rozplakala se a seděla celý večer v bytě potmě. Až v poledne se šla zeptat sousedky, jestli je problém v celém domě. Sousedka to popisuje takto: „Byla úplně bezmocná. Tak jsem stoupla na židli, nahodila jí pojistky a bylo po problému. Na jedné straně mi jí bylo líto. Na straně druhé to byla vždy rozmazlená dáma, za kterou vše dělal manžel a syn. Manžel jí zemřel, syn se odstěhoval do Německa. Ona je naprosto bezradná, nesamostatná. Říkala mi, že neumí řídit auto, tudíž se nedostane na velký nákup. Když jsem jí řekla, že si může nechat nákup přivézt domů, divila se. Když jsem jí řekla, ať se podívá na internet, zatvářila se pohoršeně a řekla, že něco takového nemá, protože to nepotřebuje. No to je pak těžký, že.“

Naopak ona zmíněná sousedka měla život výrazně jiný. Manželství se jí nepovedlo, tak od pětačtyřiceti žije sama. Řídí auto, má řadu známých, k penzi si přivydělává jako paní na hlídání dětí. „Cíleně jsem si šetřila na penzi, abych se neměla špatně. Pořídila jsem si malý byt v přízemí, který utáhnu a do kterého se dostanu, i kdybych měla problémy s chůzí. Od dětí nic moc nečekám, mají dost svých starostí. Uživím se, postarám se o sebe, jsem nezávislá. Když nebudu, mám už teď kontakty na pečovatelskou službu. Už jsem si tam předem zjišťovala, jak to chodí, co která služba stojí,“ vypráví. Když má chuť, jede sama na výlet. Sama chodí po procházkách. Klidně si sama sedne do kavárny. „Být sama mi vůbec nevadí, neberu to jako známku selhání či životní krize ale jako známku nezávislosti,“ říká.

Nezávislost je slovo, které se čím dál více zmiňuje v souvislosti s tím, že populace stárne. „Sociální změny ve stáří významně ovlivňuje soběstačnost seniorů. K ní přispívá jednak po předcích zděděná genetika, jednak celoživotní trénink nezávislosti a přebírání odpovědnosti za vlastní osud,“ říká lékařka Kateřina Cajthamlová.

Ano, zatímco některé jevy provázející stárnutí ovlivnit nemůžeme, jiné ano. A jedním z nich je právě to, jak přistoupíme k životu. Zda si řekneme: To zvládneme, to se naučíme, tady můžeme požádat o radu, o pomoc. Nebo k životu přistoupíme stylem: Tak s tím si neporadím, to už nemá smysl se učit, nikoho nezajímám, jsem k ničemu, nikdo mi nepomůže.

„Stárnutí je proces individuální, přirozený v pozdějších fázích průběhu lidského života, ale u každého probíhající různě rychle. Je důsledkem a projevem geneticky podmíněných procesů stárnutí všech systémů a tkání lidského těla, je spojeno také s řadou psychologických a sociálních změn. Stárnutí může ovlivnit životní styl, choroby a životní podmínky stárnoucího jedince, to znamená i sám senior nebo jeho blízcí,“ vysvětluje Kateřina Cajthamlová a pokračuje: „Mezi psychologickými změnami dominuje věkem podmíněná změna žebříčku hodnot a změna sebehodnocení v souvislosti s odchodem z pracovního procesu nebo s odchodem dětí z rodiny. U stárnoucích lidí někdy nastávají i změny postojů ke společnosti a ostatním lidem, které jsou spojené s širokým spektrem reakcí na okolí. Pocit ztráty prestiže a postavení může u někoho vést k negativním pocitům křivdy, nespravedlnosti až nenávisti. Naopak jiní lidé mění  svoji osobnost trénováním trpělivosti, pokory a vytrvalosti. Část stárnoucí populace propadá tak zvané involuční depresi, je pasivní a izoluje se, zatímco druhá část seniorů zvyšuje tréninkem paměti, učením i rehabilitací své fyzické a psychické schopnosti, a snaží se tak nepodlehnout přirozeným změnám, které stárnutí provázejí.“

Nikdo zřejmě neřekne, že by chtěl patřit mezi první skupinu. Tu, kterou tvoří lidé podezíraví, užírající se pocity ublíženosti, nepotřebnosti. Každý by si vybral, že chce být součástí party lidí tvořivých, vytrvalých, samostatných, nezávislých. Přesto ne všichni pracují na tom, aby do té party jednou skutečně patřili.

„No jo, ty jsi byla vždycky jiná,“ říká trochu vyčítavě jednasedmdesátiletá Anna své o tři roky starší sestře Nadě. Naďa se poté, co odešla do penze, odstěhovala na chatu do Beskyd. Jde o malou chaloupku, skromně vybavenou. Naďa je tam šťastná. Má mezi sousedy spoustu přátel, vysadila si zeleninu, jsou tam ovocné stromy. Sbírá byliny, vaří vlastní marmelády, kompoty, a protože sousedům chutnají, s kamarádkou je začaly nabízet na trzích. Nosí zajímavé rozevláté šaty, má dlouhé šedivé vlasy. „Vypadáš jak divoženka, to se ve tvém věku nehodí,“ říká jí její sestra, která také žije sama. Ve velkém bytě v centru Ostravy. Stěžuje si, že ho není schopna finančně utáhnout. Chodí jen na nákupy základních potravin, tvrdí, že nic jiného nepotřebuje. Přátele nemá. Sedí doma. Se sestrou si už téměř nemají o čem povídat. „Ona pořád jen na něco nadává, přehání, kritizuje. Nebaví mě s ní být. Byla zvyklá, že se o ni celý život starali muži, není schopna být sama,“ říká o ní sestra.

Podobných případů střetu lidí nezávislých a takových, kteří si se změnami, které jim stárnutí přineslo, neumějí poradit, je hodně. Přibývá jich. Jsou ukázkou toho, že populace starších lidí je nejen rok od roku početnější, ale také různorodější. Tvoří ji ti, kteří umí být samostatní a nezávislí a dokáží si poradit i v těžkých životních situacích. Ale i ti, které rozhází první střetnutí s nemocí, samotou či jinými starostmi, které s věkem přicházejí. Dříve o nich totiž nepřemýšleli. Nepřipravili se. Netrénovali.

psychika
Hodnocení:
(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Nezávislost je zdravá a prospěšná, někdy ovšem se potřebuje i pomoc od druhých. Zase se to nemá přehánět v obou případech. V prvním se řekne, ta nic nepotřebuje, v druhem, ta je až otravná.
Antonín Nebuželský
Docela by mě zajímalo jestli to má člověk dáno od přírody myslím tu povahu, nebo, je li to ovlivnitelné. I když je to asi jiná debata...
Pavla Žídková
Miluše M.: docela chápu, že přílišná samostatnost může být problém. Já jezdím poslední roky sama na dovolenou (někdo se musí postarat o moji maminku, tak se s manželem střídáme) a vždycky se těším, že na mě nebude nikdo týden nic chtít. Posledně jsem jela s cestovkou pro důchodce - hrůza - 180 důchodců o mě stále chtělo pečovat, pořád mě litovali, neustále chtěli vtahovat mě do své společnosti. :))))
Věra Ježková
Nezávislá ve smyslu tohoto článku jsem celý život. Umím si poradit se spoustou věcí – vyměnit pojistky, vypínač, těsnění kohoutku i celou baterii, pracovat s příklepovou vrtačkou, smontovat nábytek… I do kavárny bych šla sama. (Ale ve dvou je to lepší.) Neřídím. Nerada jednám s úřady.
Jarmila Komberec Jakubcová
Vždy jsem byla samostatná, to s asi nedá naučit. Jezdím sama na různé zájezdy, dodnes pracuji OSVČ, zařídím si vždy vše potřebné. Na druhé straně mám pár přátel se kterými udržuji kontakty, ráda se setkávám s prima lidmi jako jsou setkávání íčkařů.
Věra Halátová
Mně zemřel manžel, když mi bylo 43, mladší syn měl 7 a starší 15 a zůstal mi zadlužený dům a povinnost z toho zadluženého domu vyplatit asi devadesát tisíc tehdy manželovu synovi z prvního manželství. Který toto vymáhal i soudně. Kluky jsem vychovala, oba vystudovali střední i vysokou školu, dům jsem splatila, nechala zateplit, vyplatila jsem i toho manželova syna. Pár let jsem neměla auto, jezdila jsem vlakem, autobusem, nákupy jsem nosila v báglu na zádech. Pak jsem si auto koupila, pak další, jsem mobilní, jezdím na nákupy, k lékaři, kam je potřeba. Na zájezdy jezdím sama. Vždy vedle mne někoho posadí, vždy se seznámím. Vedle starobního důchodu jsem měla zaměstnání na DPP ještě do minulého roku. Chodím na U3V, opakuji si angličtinu, němčinu a ruštinu. S vnukem jezdím na jednodenní zájezdy. Jinak chodím plavat, denně ráno a odpoledne nejméně 5 km pěší rychlé chůze, v létě více km na kole. Na balkoně pěstuji rajčata, na předzahrádce léčivky a vyrábím sirupy, tinktury, mazání. Pro fňukny nemám pochopení. Oblíbený člověk asi nebudu. Ale co s tím? Stejně, kdybych si na potkání každému stěžovala a naříkala, kdo mi bude pomáhat? Nikdo. Ta samostatnost a nezávislost není věkem. V okolí znám paní, 88 roků, která se k mé turistické vycházce klidně přidá, šlape jak hodinky. Nenaříká na málo peněz, na bolesti, na nic. Ale stejně stará žena mi nedávno řekla, když nedokázala pochopit, jak si má vyřídit cestovní připojištění, že s ní musím mluvit jako se starým člověkem. To je těžké.
Jiri Rada
Trenink nezavislosti je dulezity vzdy, nejen pro prijemne stari. A jako s kazdym treninkem je dulezite zacit trenovat co nejdrive. Ve stari uz toho moc nenatrenujeme.
Danka Rotyková
Jsem typ praktické ženské, mám to ve svém znamení Panny určené ☺. Od mládí jsem se ráda točila kolem zedníků a instalatérů, přitom doma jsem nic takového neviděla. Na mateřské jsem si obložila celý kuchyňský kout tak pěkně, že se divil i odborník. Dnes tyto činnosti už přenechávám synovi nebo odborníkům. Myslím si, že jsem dost samostatná, k pohodě mi kromě zdraví stačí popovídání s milým člověkem. Kupodivu to někdy je i naprosto cizí paní, která se se mnou zastaví na ulici nebo v obchodě. Takových žen je více, zdá se mi, že více než mužů. Nevím, je to dost individuální....
Ladislava Mikendova
Když má žena vážně nemocného partnera, ví že je jen otázkou času kdy bude sama. Jen se snaží na to nemyslet .Ale já jsem to pojala tak,že všechno co dřív mohl dělat manžel jsem se naučila a sebevědomě jsem si myslela,že všechno ovládám. Jenže když už pak manžel nebyl,přišel na řadu internet. Ten vám poradí ve všem,jen musíte vědět,jak se zeptat.A s tou elektřinou-před týdnem mi volali v domě,kde jsem správce / ve 23 hod,už jsem spala/,že nesvítí osvětlení domu a tím pádem také nejde televizní anténa. Tak jsem si jen přehodila župan,vzala baterku a v technické místnosti schůdky a šla zjistit,co se stalo po našich 10.patrech. Závadu jsem odstranila,elektřinu nahodila a šla spát . Dnes není šance zvát na drobné problémy nějaké řemeslníky,není to pro ně lukrativní a tak je důležité,aby jsme si pomohli sami. Mě to vědomí,že si s takovými problémy poradím úžasně obohacuje. A stejně tak si poradím na své chatě,jen zcela výjimečně jdu s prosbou o radu za sousedem,úžasným kutilem . Vlastně mi v téhle fázi života nic nechybí ,jsem absolutně soběstačná.
Mirek Hahn
Myslím, že mám štěstí... Žiju v době, kdy dochází k velmi rychlým změnám. Vývoj technologií, které běžně užíváme letí dopředu. I změna politického režimu a s ní spojené společenské změny... To vše mne donutilo si osvojit spoustu nových znalostí a dovedností. Díky tomu mám šanci být poměrně samostatný..., mám kliku :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?