Foto: archiv autora

Jsme vůbec lidé?

9. 3. 2020

Každý z nás se cítí tím, co je. Narodili jsme se jako lidé. Jsme každý originál na světě, ale kdo sakra doopravdy vlastně jsme? Cítíme se každý z nás tak, jak bychom chtěli? Jako Člověk?

Můj příběh

Autor: Roman Procházka

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Soukupová 9.3.2020 15:49

A já jako sůva z nudlí... Krásně popsaný běžný den. :-)

Hana Šimková 9.3.2020 14:35

Koukám jak husa do flašky Romane

Naděžda Špásová 9.3.2020 13:38

Romane, koukám jak jojo, připadám si jak lenochod a směju se jako blázen. (ʘᴗʘ✿) Napsal jsi to moc hezky, tohle může napadnout jen tebe. Taková přirovnání člověk denně používá, a když to čtu napsaný, tak fakt nevím, co jsem. Asi ta lemra líná. Pozdravuj Helu. (◕ᴗ◕✿)

Jitka Caklová 9.3.2020 13:21

Romane, hezky napsáno :-) Jsem šťastná jak blecha a jen doufám, že mě pro moji přirozenost někdo nezamáčkne, nebo neutopí v umyvadle :-) :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá