Pětasedmdesátiletá Marta nedávno omdlela. Naštěstí byl doma její muž. Zavolal sousedku, bývalou zdravotní sestru. Ta změřila Martě tlak. Byl tak nízký, že téměř změřit nešel. Volali praktické lékařce, ta už nebyla v ordinaci, její sestra ji právě zavírala. „Ať se hodně napije. Musí vypít několik sklenic vody. Pak jí tlak změřte znovu. Když nebude dobrý, volejte záchranku,“ tak zněla rada. Marta tvrdila, že nemá žízeň. Pak se nechala přemluvit a s odporem vypila dvě velké sklenice vody. Nové měření tlaku a výsledek výrazně lepší. Přestala se jí točit hlava, cítila se lépe. Večer byla naprosto fit. K lékařce se vypravila následujcící den. Den. Závěr? Typická dehydratace. Marta přiznala, že ten den vypila jen ráno hrnek kávy. Do tří odpoledne nic víc. „Nemám žízeň,“ říká.
Lékař Ondřej Sobotka z gerontometabolické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové dělal studii, která se zabývala stavem hydratace a metodami dodávání tekutin seniorů, kteří se ocitají v nemocnicích. Došel k závěru, že čtyřicet procent lidí vyššího věku, kteří jsou přijímáni do nemocnic, je dehydratováno. Jde většinou o lidi, kteří jsou přiváženi ze svých bytů, domů. Takže je jen jejich rozhodnutím, zda pijí hodně či málo. V sociálních zařízeních dehydratací trpí dvacet procent jejich seniorských obyvatel, přitom tam na správný pitný režim velmi často dozírá personál. „Neuvěřitelně mě štve, jak mě tady pořád všichni kontrolují, kolik jsem za den vypil čaje nebo vody. Jsem svéprávný, tak mně přece nebude někdo peskovat, že málo piju. To je vlastně jediná věc, která mě tady štve, jinak jsem zde spokojený,“ vypráví dvaaosmdesátiletý Ivan, obyvatel jednoho z ostravských domovů pro seniory.
Jenže problém je v tom, že není zvyklý pít téměř vůbec. Ráno hrnek čaje nebo kávy a pak nic. Takže mu po dohodě s dcerou pečovatelky každý den přinesou konvici čaje nebo láhev vody nebo džus. Odpoledne zkontrolují, kolik vypil. Zpravidla nic. „Já ale opravdu nemám žízeň,“ vysvětluje. Klasická situace. Ivanovi nebylo dobře, do jeho pokoje byl povolán lékař. „Málo pijete, pane. Máte úplně suchou kůži. Jestliže denně vypijete hrnek či dva čaje, rozhodně to nestačí.“
„Nemám žízeň,“ opakuje Ivan každý den několikrát.
„Konzumace tekutin s obsahem minerálních látek v kombinaci se sacharidy, například minerálních vod se šťávou z ovoce, má téměř okamžitý pozitivní efekt na dehydrované pacienty,“ uvedl lékař Ondřej Sobotka.
Jde o téma, které se týká nejen starých lidí, ale i těch, kteří o ně pečují. Mnohdy se dostávají do konfliktů nejen kvůli toho kolik pít, ale také co pít.
„Maminka chce sladké šťávy, já jí je odmítám nosit. Do čaje si dává tři kostky cukru. Je zvyklá, že co je sladké, je dobré, tak to bere tak, že si na stará kolena dopřává. Odmítá se dozvědět jakýkoli nový poznatek. Má pocit, že když ji nesu čistou vodu, že ji odbývám a nechci ji koupit něco lepšího,“ vypráví jednašedesátiletá Monika, která se stará o svou mámu.
„Čistá voda v kombinaci s minerálkami a ovocnými nebo bylinnými čaji doplněná přírodními ovocnými šťávami a ředěnými stoprocentními džusy je nejvhodnější nejen pro seniory, ale pro všechny,“ tvrdí Tamara Starnovská, odborná konzultantka systému nutriční péče. „Důležité je pravidelné popíjení nápojů v průběhu celého dne. Optimální je zapít léky vždy nejméně dvěma deci vody nebo minerálky, před jídlem vypít dvě deci a v průběhu každého jídla nejméně tři deci. Denní příjem tekutiny by se měl pohybovat okolo dvou litrů,“ vysvětluje.
To je moc, to nezvládneme, na to vůbec nemáme chuť. To jsou věty mnoha lidí vyššího věku, kteří v případě seznámení se těmito doporučeními následují.
Mladá generace ovšem propadla opačnému extrému. Mnozí chlapci a dívky pijí neustále, pečlivě si hlídají, kolik tekutin vypili, často to přehánějí. Lékaři už začali mluvit o tom, že se k nim začali dostávat mladí lidé, kteří mají zdravotní potíže naopak kvůli tomu, že pijí mnoho a se zásadami hydratace to pořádně přehnali.
Odbornice na výživu seniorů Tamara Starnovská upozorňuje, že dehydratace ve vysokém věku zvyšuje riziko vzniku infekce močových cest, zánětu slepého střeva, některých druhů rakoviny, kardiovaskulárních chorob. Stojí však také za nejistotou, nestabilitou až stavy zmatenosti. Nejčastěji se u seniorů dehydratace projevují bolestí hlavy, suchou kůži, suchem v ústy, zapadlýma očima, pocením, zvýšenou teplotou, zrychlený tepem, únavou, slabostí.
Jenže to všechno jsou pravidla jevy, při kterých mnozí starší lidé řeknou: Ale vždyť to nic není. Málo piju? Dejte pokoj, vždyť nemám žízeň. Mnohdy ji opravdu nemají, protože s přibývajícími roky se pocit žízně zmenšuje. Ale hlavně mnozí z nich nejsou zvyklí o sebe úzkostlivě pečovat, zkoumat a měřit co a kolik čeho jedí, pijí. A také, celkem oprávněně, mají pocit, že už jim do života v jejich věku nemá kdo mluvit.