O xenofobii s úsměvem VI: Češi

Nejlevnější koníček Čechů je naštvanost! To mi připomnělo výrok mé kamarádky cizinky, která na českých spolupracovnících pozorovala, že si stěžují alespoň na počasí a na jídlo ze závodní kuchyně, když už jinak nic hrozného neprožívají...Pochází ze země, kde je mnoho problémů, ale lidé se snaží si s nimi poradit.

Úplný popis všech možných slabin našeho charakteru. Až mrazí. Ve skutečnosti se naštěstí potkáváme s jedním špatným a několika dobrými charaktery ve skupině. Ještě že si člověk nakonec počte o těch, na které můžeme být pyšní. Našlo by se jich samozřejmě víc, nejen vědců, ale i sportovců, herců, zpěváků, architektů, lékařů, učitelů ....

Ach jo, jaké má mít člověk sebevědomí, když si tohle přečte. Poukazuje se pouze na necnosti, ale není tomu tak. S tím ř jsem se nasmála. Mladá generace nás vylepší zcela jistě.

Máme, Věrko, podobné nápady. Já jsem si také všechny tyto knížky o xenofobii různých národů koupil. :-)

Děkuji vám. Jsme převážně ve shodě. Naďo, to je síla. Takové zavřít a zahodit klíč. Já tuto knížku hodnotím jako nejhorší ze všech, které jsem četla. Možná proto, že je o nás, nevím. Příště budou Francouzi.

Já mám pocit, že Švejk, nebo někdo jemu podobný existoval. Ale to je jedno. Je pravda, že Češi vymyslí k obejití zákonů, zákazů a podobných úředních zhůvěřilostí , vždycky nějakou klíčku k obejití. Naším národním sportem je závist, závidíme sousedovi i nos mezi očima. A hrdost? Tak ta k našemu národu nějak nepasuje. Tak to prostě je. A už jsem to tu psala, občas se za nás stydím. Naposledy, když říkali, že v Brně chodí podvodníci s kasičkama a vybírají na nemocné s koronavirem. To je hyenismus!!! :-( Jinak se mi, Věrko, líbí, jak jsi to napsala. :-)

Naprostý souhlas se Zuzkou a paní Kosťunovou. Těch příkladů, kdy se Češi projevili něčím pozitivním ve světě, by se dalo najít víc.

Přesně tak, a pevně doufám, že se jim to v rozhodující době přičte (tam nahoře) k dobru.

Ten závěr, co vlastně dali Češi světu, je až sprostý (ne Tvou vinou, Věrko). Co Otto Vichterle a jeho kontaktní čočky, k nimž mu patent sebrali Američané, co Bohdan Pomahač a jeho neskutečné transplantace poškozených obličejů a konečně co lék Remdesivir, u jehož vývoje stojí v čele náš vědec Tomáš Cihlář. A otázka přizpůsobení se namísto hrdinství? Ono i v jiných státech bylo žalostně málo skutečných hrdinů, a ještě je otázka, z jakého zorného úhlu a v jaké době se na to hrdinství hledí. Třeba Francie, tam se v červnu 1940 už všechno zabalilo a podepsala kapitulace, a hloupí Češi se se svými jednotkami pořád ještě za ně bili na Seině a Loiře.

Moc hezké, vtipné. Vysvětlující komentář myslím zbytečný.