Přetáhni vnoučka
pixabay.com

Přetáhni vnoučka

20. 3. 2020

V mém prozatím brožovaném životě jsem slyšela na nespočet oslovení.

V dětském věku jsem byla kočička, šmudlinka, cácorka, beruška, holčička zlatá, ale taky ségra, Ivaňák, Ivuša, káča pitomá. Později sluníčko, zlato, miláček, ale taky pizda a pěkná potvora. Když jsem nastoupila do pracovního procesu, oslovovali mě někteří zcela nelogicky soudružko, i když je k tomuto oslovení nic neopravňovalo. Členkou příslušné strany jsem nikdy nebyla. Ale našli se i tací, kteří mě oslovovali paní, takže jsem psychickou újmu neutrpěla. I když jsem měla jednou namále - to když jsem vedla své dvě děti do školky, a za mnou se ozvalo „ Uhni, holko, běž s těma sourozencema na stranu“ a kolem mě se přehnala funící korpulentní „madam“ honosící se velkým pozadím a velkou funkcí. 

Tím se dostávám do dalšího období života, kdy jsem byla máma, mamka, maminka, mamča. Nebo oslovení s ironickým podtextem matka pluku, moje zákonitá, nebo trochu otřepané „bytná“

Život plynul, a já jsem v prvním nárazu trochu nedobrovolně přešla do kategorie babiček. Ale zvykla jsem si. V současné době jsem tedy babička babča, nebo familiérně – babí-. Když mi manžel nedávno z legrace řekl „bábo“, opravily ho moje dvě vnučky unisono:“To není žádná bába, ale babička!“

Pamatuji se, že v dětství jsem měla k prarodičům podobný vztah. Měla jsem je ráda a oni mě také, naučili mě spoustu věcí, na které rodiče neměli trpělivost, a oni se zase bavili mými kousky, které někdy bylo i nutné před rodiči ututlat. Byli to prostě děda a babička, a nikdy, ani v myšlenkách jsem o nich neuvažovala jako o dědkovi a bábě.

Všechna ta oslovení jsem přijímala, protože ke mně nějakým způsobem patřila, nebo vystihovala mé současné vztahy s různými lidmi. Ale ani ke svým nepřátelům jsem si nedovolila se veřejně vyjadřovat s tak dehonestujícím oslovením, jako je dědek, nebo bába, a kdybych něco podobného zachytila u nich, reagovala bych velmi ostře.

Proto nechápu, proč bych takové oslovení měla akceptovat od někoho cizího, a ještě k tomu prostřednictvím veřejnoprávní televize. A to ani v tom případě, když mi jakýsi rozcapený vnouček, který má nejradši domácí kotlíkové brambůrky od babičky, nabízí „pomoc“.

V čem ta pomoc spočívá, nevím, snad se jedná o organizační zajištění těch, kteří chtějí pomoci seniorům, kteří pomoc potřebují. To se mne naštěstí netýká, dokáži se postarat o sebe, své blízké, a pokud mohu, pomohu i lidem, kteří to potřebují. Totéž vnímám ve svém okolí. Devadesátileté paní, která zde bydlí a už špatně chodí, vozí obědy pečovatelská služba a občas zazvoní nějaký soused, když jde na nákup, a nabídne obstarání nákupu. Vnímáme ji jako „tu starou paní z druhého patra“, nikoliv jako "tu bábu", proto není pro ni problémem nabízenou pomoc přijmout.

Všichni budeme jednou v takovém stavu, kdy se bez cizí pomoci neobejdeme. Já jsem si však stoprocentně jistá, že pokud mně v případě mého zchátralého stavu bude chtít pomáhat namachrovaný frajírek, který přišel „pomoci bábě a dědkovi“, seberu poslední zbytky sil, zakleju bezzubými dásněmi, zahrozím svraštělou pěstičkou a přetáhnu ho francouzskou holí.  

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Skřeta Mádla nemusím.Reklamu jsem neviděla. Mně nikdo říkat bábo,babko,babičko,babí,babino a podobně říkat nemůže,neboť jí nejsem.O sobě prohlašuji,že jsem starší osoba,uvnitř zcela mladistvá. Nelíbí se mi,když mladí ,sotva mají děti,nazývají rodiče už jen "babi,dědo", a snad nejodpornější je,když si tak říkají sami staří manželé,místo svých jmen!!! Zrovna tak ,sotva se narodí manželům děti,tak se titulují jako "mamča a taťka" ,namísto svých jmen. A co já osobně vnímám jako zcela hnusné,je říkat si navzájem,ba dokonce i svým dětem jen například "zlato" nebo "miláčku",to úplně smrdí pravým opakem.
Hana Rypáčková
Jestli to je vše kvůli Mádlovi, ten je proszě svůj, ale byl to a ještě je stále hodný rozpustilý kluk. Sestra ho učiila na gymplu, připomněla jsem mu jí v létě při festivalu v KV a huba se mu roztáhla do úsměvu.Byl to rošťák a nadaný je. Žil s maminkou a mi ji. Taky je to už skoro bába... Hanlivé to je, prostořeklé . Sama se neubráním v duchu " Babo kuš" a jiném případě bych milou stařenku nejraději objala. Reklamy nesleduji.
Jana Kollinová
Dobře napsaný článek. Reklama pana Mádla ve mě na první podívání vyvolala pocit, že je připraven starším spoluobčanům spíše škodit než pomáhat.
Eva Mužíková
Podle mne záleží na tom, v jaké souvislosti je oslovení bába a dědek použito. Reklamu jsem viděla a nikterak mne nepohoršila. Teprve díky diskusi v minulých dnech zde na íčku jsem došla k názoru, že se asi dost svými názory odlišuji. Nicméně stále si myslím, že to nebyl ze strany pana Mádla zlý úmysl, pokus o zviditelnění a už vůbec ne politický tah. Na druhé straně se mi tento článek svým zpracováním velmi líbí, tak jak jsem již několikrát napsala - Ivano, ráda si Tvé články vždy přečtu. Bertice
Zdenka Jírová
Souhlasím s článkem. Odjakživa jsem babička pouze pro svá dvě vnoučata, pro cizí lidi"paní", pro přátele Zdena. Ani reklama neomlouvá neomalenost. Pan Mádl by se měl víc věnovat hraní než politice.
Jana Šenbergerová
Reklamu jsem neviděla. Souhlasím s tím kontextem, ale jsem si vědoma i toho, že mé domněnky, jak to kdo myslel, nemusí odpovídat skutečnosti. Tak jsem si to našla. I když Jirka Mádl není můj favorit, zlý úmysl bych mu nepřipsala. Možná mezi námi chodí mnohem víc takových, kteří zjevně nadřazeně dbají na etiketu, ale pomoci bychom se od nich nedočkali.
Martina Růžičková
Také s článkem souhlasím.
ivana kosťunová
Ano - už mi to bylo vytknuto, a právem, že pro ty, kteří zmíněnou upoutávku na čt1 neviděli, je to méně srozumitelné. Myslím, že včera dala odkaz Jana Kovářová - myslím, že na Ring.
Alena Tollarová
S oslovováním v průběhu života jsem to měla tak nějak podobně. Článek jsem četla a bylo mi přitom příjemně. Čekala jsem, co přijde na nadpisové téma přetáhni vnoučka. Přiznám se, že od šestého odstavce jsem vůbec nevěděla, oč jde a netuším, o jakého rozcapeného vnoučka se jedná. Z diskuzních příspěvků jsem pochopila, že běží nějaká reklama v televizi. Ale já jsem ji neviděla, takže pořád nevím. Vypadá to, že bych se měla na reklamu, které se vyhýbám, zaměřit.
Eliška Murasová
Ivano, dobrý článek, taky bych si představovala jemnější oslovení a více úcty ke stáří.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.