Foto: archiv autorky

Jak jsem honila zloděje

25. 3. 2020

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Šimková 26.3.2020 07:46

Ano Soni to já dělám. Jsem statečná, urputná a bez ocenění.

Soňa Prachfeldová 26.3.2020 07:15

Jít si za svým. Statečné a urputné a bez ocenění.

Eva Mužíková 25.3.2020 21:46

Hani, to by člověk nevymyslel, to píše život...

Eliška Murasová 25.3.2020 21:30

Hani, líbila se mi vaše urputnost, dotažená až do zaslouženého úspěšného konce.

Zuzana Pivcová 25.3.2020 15:02

Tomu bych fakt skoro nevěřila. Když jsem byla před lety přepadená a ukradl mi celou kabelku včetně mobilu, zkoušela jsem ho hledat po různých bazarech, protože sice nebyl nijak extra, ale měl oranžový kryt, a to tehdy nebylo běžné, ale kdepak! Tvůj případ byl opravdu hodně atypický, díky.

Jitka Hašková 25.3.2020 13:58

Výborný článek a a jednala jsi správně. Krást se nemá. Synkovi bych vyhubovala, protože, když se bunda vypere, tak ji mohl zase nosit.

Alena Tollarová 25.3.2020 13:07

Mně se líbily i ty články o koronaviru, ale tenhle tuplem. Připomněl mi, jak se manželovi při povodních 2002 ztratilo z kočárkárny v našem domě kolo. Policie tenkrát měla jiné starosti, honili zrovna chudáka Gastona v Labi a zámek nebyl poškozený. A já jsem po čase to kolo viděla stát u drogerie. Já, jinak posera, jsem si tenkrát počkala, kdo k němu přijde a pěkně jsem mu to vytmavila. Tím to ale skončilo, kolo už jsem nikdy potom neviděla.

Hana Rypáčková 25.3.2020 13:05

Jo, děti . A v pubertě..

Hana Šimková 25.3.2020 12:56

No tu moji námahu by opravdu měl ocenit.Já jsem tu bundu dokonce nosila chvíli sama. Bylo mi ji líto

Naděžda Špásová 25.3.2020 12:49

Hanko, tvoje vyprávění je super, jsi fakt dobrá, že jsi to nevzdala. Synkovi bych milou bundu hodila na hlavu. (◕ᴗ◕✿)

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková