Ilustrační foto :pixabay. com

Držte se, a to za všech okolností

27. 3. 2020

Když jsem byla v šesti měsících předána svými rodiči do péče prarodičů, byli již oba, babička i děda, v seniorském věku. Byla to od nich odvaha, si vzít tak malé dítě do péče, ale bylo to tak a já jsem jim celoživotně vděčná a vzpomínám na babi a dědu s láskou a vděčností.

Můj příběh

Autor: Jindra Hubačová

Hodnocení:

(5.1 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Potůčková 27.3.2020 08:43

Moc hezký článek a moc hezké vzpomínky! Bohužel někdy se sice člověk drží pevně a přes to upadne. Ale důležité je vstát a jít dál. A to Vám přeji všem, aby po jakémkoliv pádu jste všichni rychle vstali a šli dál a dál......

Dana Puchalská 27.3.2020 08:42

Moc hezké vyprávění. Mám pocit, že jsme byli všichni jako z hadích ocásků.

Irena Mertová 27.3.2020 08:29

To jsou hezké vzpomínky, dnes už to nebolí... A Jindro, díky, držme se za všech okolností :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce