Ilustrační foto :pixabay. com

Držte se, a to za všech okolností

27. 3. 2020

Když jsem byla v šesti měsících předána svými rodiči do péče prarodičů, byli již oba, babička i děda, v seniorském věku. Byla to od nich odvaha, si vzít tak malé dítě do péče, ale bylo to tak a já jsem jim celoživotně vděčná a vzpomínám na babi a dědu s láskou a vděčností.

Můj příběh

Autor: Jindra Hubačová

Hodnocení:

(5.1 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jaroslava Handlová 9.4.2021 12:14

Hezké vzpomínky na ranné dětství, Jindřiško. Já jsem začala jezdit do Neratovic teprve před třema roky, když se tam přestěhovala moje sestra. Znám i tamní hřbitov (v místní části Lobkovice), má tam urnu můj švagr.

Marie Seitlová 29.3.2020 09:03

Moc pěkně jsi zavzpomínala.

Růžena Kuželková 29.3.2020 00:15

Moc hezké vyprávění,už k tomu není co dodat

Květuše Pinkasová 28.3.2020 22:37

Hezké vzpomínkové večerní počteníčko! Taky jsem si v 5 létech z třešně slítla. Určitě bych to dolu nedala. Mám pocit, že v té předškolní době se toho událo snad všechno hezké, na co si vzpomínám! Jindřiško a domeček si koupili prarodiče? A Jindřiško, proč musí být ty višničky a třešničky stále tak lákavé i na té Tvé fotečce ještě dnes!!!

Soňa Prachfeldová 27.3.2020 22:43

Moc hezké vzpomínání na uplynulé časy. Ale že nám všem nějak moc rychle uplynuly. Tenhle čas je jak dělaný na vzpomínky a ty jsou občas živé. A když můžeme vzpomínat na hodné lidi, kteří nás měli rádi, tak to stojí za to. Moc hezké Jindro.

Jindra Hubačová 27.3.2020 21:44

Přátele moc Vám všem děkuji, že jsem mohla své vzpomínky sdílet s Vámi .

Jindra Hubačová 27.3.2020 21:36

Vidíš, Alenko, možná jsme se potkaly jíž dříve. Chvilku jsme jezdili přes lesik na Skalka, ale trochu později koupil strýček domek v Libiši , přes závory doprava. Nyní jsou pochovani vsichni tři na hřbitově v Lobkovicich.Petr již 19 let.Je mi nějak smutno ze vzpominek!

Hana Rypáčková 27.3.2020 21:13

Moc hezké vzpomínání...

Alena Tollarová 27.3.2020 19:39

Při čtení Tvého vyprávění se usmívám nejen kvůli líčení Tvých zážitků, ale i proto, že já jsem jezdívala k tetě do Neratovic. Akorát že kralupkou z druhé strany, Chvatěruby, Úžice, Netřeba, Chlumín, Neratovice. A paneláky tam tenkrát nebyly, chodilo se do lesíka.

Jana Šenbergerová 27.3.2020 19:06

Hezké! Držte se, Jindro, my také budeme.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá