Můj den v krizi: pečení, vaření a nezbytná procházka s foťákem
FOTO: autorka

Můj den v krizi: pečení, vaření a nezbytná procházka s foťákem

26. 3. 2020

Křídla přistřižená kvůli světovému nepříteli č. 1 koronaviru se mi vůbec nelíbí. Nevím ale o nikom, komu by se líbila, všichni se s nimi musíme smířit a přizpůsobit život do doby, než se s krizí vypořádáme, tak to dělám také. Nudit jsem se zatím nestihla.

Poslyšte, jak tedy vypadalo moje úterý 24. března. Za okny je modrá obloha, sice chladno, ale krásně. Raději se tepleji oblékám než trmácím v horku.

Na dnešek jsem si ale slíbila, že budu puťka domácí, ale stejně tuším, že to nedokážu dodržet. Nicméně upekla jsem kynutý koláč, zvaný v naší rodině podle tety, která už dávno není mezi námi, hajfl kuchen. Víte, jaký to je? Přece hromádkový. Na těsto se navrší celkem bez ladu náplně - hromádky, v mém případě tvarohu, máku a povidel a vše se posype drobenkou. Co na tom, že německy je hromada Haufen. Teta, nahrazující mi babičku, prostě říkávala hajfl kuchen.  

K večeři jsem připravila můj oblíbený salát z řapíkatého celeru. Je to taky jednoduché. Základem je řapíkatý celer a pak už to jde stylem pejsek a kočička nebo zkrátka, co dům dá. Já na něm ujíždím vždycky v zimě.

Odpoledne mě už ale doma nikdo neudrží. Pomyslím si, jak krásně musí být v Praze. V Kutné Hoře. I kdekoliv jinde. Zamáčknu slzu, zaženu hříšné myšlenky, zbytečně přejedu řasy maskarou, přifrcnu se rouškou, beru batůžek a jdu. Ale ta přistřižená křídla mě bolí, vycházkový okruh je omezený okolím města. Projdu si tedy kousek historické Doksanské cesty. Ta už má nějakých 850 let. Odedávna spojovala arcibiskupské město Roudnice nad Labem s klášterem v Doksanech. Na kraji Roudnice je závora a za ní zůstal zachován kousek oné cesty až ke kapličce V Jirchářích. Tu už díky mně dobře znáte (Mé oblíbené místo od jara do zimy ). Já však dneska nepůjdu ke kapličce, protože cesta od ní dál nevede. Byla rozorána a táhne se tam ohromný zelený lán. Z města jsem vyšla kolem řopíku, kapličky sv. Václava a školky v místní části Podlusky s dalším řopíkem na jejím dvorku. Za posledními domy Podlusk vede cesta, která lán obchází a na původní doksanskou cestu pak navazuje. Došla jsem po ní ke kolmé silnici, dál půjdu někdy jindy. Vrátit do Roudnice jsem se rozhodla oklikou po silnici. Tak jsem vlastně přišla až k závoře na začátku Doksanské cesty a okruh se uzavřel. Mobilní aplikace se zastavila na 9 kilometrech.

Ještě se zastavit v květinářství pro macešky, osázet mísy určené na hřbitov a můžu se dívat na televizi. Nebo si číst, co jste dělali vy.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.8 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Irena Mertová
Aleno hezký článek, hezké fotky... ta volná krajina, úplně si to užívám. V Praze teď nic moc, tady v panelákovém "kaňonu" . Vždycky jsem chtěla z Prahy pryč, i když je krásná. Ale už jsem tu tak "zahákovaná", že už je pozdě... :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.