Ilustrační foto :pixabay. com

Kam až dosáhne paměť

26. 3. 2020

Za svoji nejstarší vzpomínku považuji svůj obdiv rozkvetlé slunečnice. Rostla na zahrádce mé tety, kde jsme byli na návštěvě, a já k ní vzhlížela tak vysoko a ona byla tak krásná a tak strašně veliká...

Můj příběh

Autor: Marie Faldynová

Hodnocení:

(4.9 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jindra Hubačová 27.3.2020 17:26

Maruško, maš hezké vzpominky, ráda jsem si početla

Dana Puchalská 27.3.2020 09:35

Moc milý článek. Pamatuji se, jak jednou otec donesl nějaké starší fotopapíry. A na ně jsme dávali různé předměty a nechávali je na slunci. A tak měla jsem měla pocit, že jsem udělala první fotografie. A ty jsem si pak vystavovala a byla jsem na ně náležitě pyšná. Podotýkám že mně v té době byly cca 3 roky.

František Matoušek 27.3.2020 09:25

Hezké střípky jste ze své paměti vydolovala. Tehdy po válce jsme si dovedli hrát třeba i s kamínky. Hračky, ani peníze na ně, nebyli. Nastoupila fantasie a tvořivost.

Lenka Hudečková 27.3.2020 07:44

Hezké vzpomínky :-)

Soňa Prachfeldová 27.3.2020 06:52

Vzpomínky jsou naší součástí a jak moc dobře dítě pozná hodné lidi a moc rád na ně pořád vzpomíná.

Eva Mužíková 26.3.2020 21:47

Moc milé vzpomínky. Jsem ráda, že moje vnučka Rozálka / 8 let / si vyrábí z krabiček, roliček od toal.papíru, kousků hadříků a jiných materiálů pokojíčky pro panenky, chlévy pro zvířátka a domečky. Dokáže se tak zabavit celé hodiny.

Alena Tollarová 26.3.2020 20:02

Moc hezké vzpomínky. Ráda jsem si početla a děkuji za ně.

Naděžda Špásová 26.3.2020 15:37

Hezké vzpomínky, chodské koláče znám a taky mi moc chutnají. :-)

Martina Růžičková 26.3.2020 14:44

Moc hezký vzpomínkový článek. Připomněl mi chvíle, které jsem jako dítě trávila s tátou v koupelně přeměněné v temnou komoru při vyvolávání fotek.

Eliška Murasová 26.3.2020 14:40

Maruško, pamatuješ si opravdu hodně. Jednu panenku jsem si vyrobila sama a byla docela ošklivá oproti koupeným a já ji nadržovala a dopřávala nejlepší oblečky, chtěla jsem aby nebyla smutná.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá