Vzpomínky

Moje sestra je o čtyři roky starší, a tak musela v době, kdy jí bylo pět let, pomáhat s hlídaním mé maličkosti.To prý většinou, když maminka obstarávala domácí práce a babička nebyla zrovna k mání. Hlídat takového prcka třeba v kuchyni, nebo na trávníku, to sestra neměla moc ráda. Pořád jsem někde lezla, padala, vztekala se a bulela. Zabavit mne bylo prý obtížné. Ale když mne maminka dala do hlubokého kočárku, to byla jiná.

"Zajeď s ní, Janičko, pod lípu, tam v chládku Evička hezky usne," pravila maminka. Ale kdepak drahá sestřička, chvilku mne prý drncala pod tou lípou, ale jelikož jsem měla oči stále dokořán, dostala nápad. Šup na druhou stranu dvora a přímo proti sluníčku. "To by bylo, abys ty oči nezavřela." 

Tak to se mnou praktikovala. Někdy se prý podařilo, že jsem přeci jen usnula, ale stávalo se, že jsem místo spánku začala pořádně jećet. A že jsem to prý uměla. Je vám jasné, že v takových případech musela zasáhnout maminka. Vysvobodila toho upoceného řvouna z kočárku a sestra určitě pochvalená nebyla. Ale to prý jí nezabránilo v tom, aby svoji uspavací metodu příště, v případě mého odmítaní spánku nezopakovala.

Z vyprávění. Ubulánek Bertice