Foto: autorka

Krizový den aneb Opravdu v krizi?

27. 3. 2020

Z okna vidím kousek našeho jihoměstského sídliště a po ránu mě budí cukrování zdejších hrdliček. Skoro mi ani nepřipadá, že takhle tu před svým notebookem sedám už téměř dva týdny. Mé "krizové" dny vypadají navenek víceméně stejně, a přesto je každý z nich něčím osobitý.

můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 27.3.2020 15:45

To je Zuzano hezký článek. Přeji Ti jen a jen klidné a pozitivní chvíle v téhle protivné době.

Věra Ježková 27.3.2020 15:24

Zuzko, tebe budí cukrování hrdliček, mně se snaží hnusní holubi udělat si hnízdo na balkoně – neúnavně tam přinášejí větvičky a pírka a já je únavně balím do novin a igelitových pytlíků. (Balkon je otevřený do dvora.) Myslím, že nás spojuje společný nepřítel. Moc hezké zamyšlení.

Hana Nováková 27.3.2020 14:56

Zuzko, krásně a lidsky jste vyjádřila možná i to, co cítí většina z nás. Držte se, bude líp...

Zpět na homepage Zpět na článek