Jak jsem pekla amarouny

Chudák vnoučkem a babičku lituji též, ale Alenciny "Amarouny" jsem si stejně vychutnala.Diky, Ali!

Chudáček malý, hlavně, že se mu nic nestalo. Piškotové těsto neumím, zkoušela jsem ho snad jen jednou. Dobrou chuť. :-)

Upekla jsem piškot, prořízla, naplnila máslovým krémem a aby to byla bomba, navrch nakladla meruňky. A celé zalila TEPLOU !!!! ovocnou želatinou.... Jasně, náplň vytekla po stranách a celá dobrota letěla ke slepicím do výběhu:((((( Pořád se člověk učí... Dobrý článek Alenko.

Hlavně že chutnalo :-)

Maléry se při vaření a pečení stávají. Dobře jsi to vyřešila.

Ano, maléry jsou při vaření někdy i k smíchu. Když jsem pekla svůj první koláč s jahodami, tak se dal konzumovat pouze lžící. A já nad ním brečela. Takže byl sypací a ještě slaný. A Amarouny přeci dělali v českém seriálu Návštěvníci.

Došly mi buchty, zítra upeču svoji oblíbenou jabkovou, takže ted bych si s radosti dala Tvé amarouny.

Mně je líto posla, určitě v něm byla malá dušička. Ale babička to zachránila. A jako vždy napsala pro nás pěkný článek pro pobavení. Ali, když dovolíš, přidám jednu historku. Měli jsme na návštěvě dceru s vnoučaty. S vnučkou přijel i její přítel. Podávala jsem oběd, vnučce jsem nesla talíř jako poslednímu u stolu. A nevím, jak se mi to podařilo, přesně nad jejím prostíráním se mi talíř zvrhnul. Chvilku bylo absolutní ticho a pak huronský smích šesti hrdel. Stalo se.

Amarouly říkám zákuskům, které nedrží pohromadě a musejí se jíst lžicí. Bývají dobré...Třeba i drobenkový koláč..

Ali díky za rozesmátí. Dokáži si to živě představit všechny ty trable, které se přihodily. Ale hlavně že zřejmě chutnalo!