Foto: autorka

Nejzazší vzpomínka - neobvyklý pád

30. 3. 2020

Z raného dětství mi uvízla v paměti příhoda z doby, kdy mi bylo okolo čtyři a půl roku a sestře o rok více. Stalo se to někdy v květnu, takže ani ona ještě do školy nechodila. Děj se vyvíjel hodně dramaticky, ale protože vše skončilo šťastně, ráda se o tuto vzpomínku podělím i s vámi.

Můj příběh

Autor: Jaroslava Handlová

Hodnocení:

(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Chodorová 31.3.2020 09:22

Jaruško, moc hezky napsaná vzpomínka, každý z nás má své zážitky schované tam někde vzadu, vždy je důležité, že to dobře dopadlo.Díky za napsané.

Marie Seitlová 31.3.2020 09:01

Jaruško, byly jste vynalézaví a kaskadérství se nevyplatilo. Ale nakonec to dobře dopadlo.

Eva Mužíková 30.3.2020 21:50

Tak to byla sestra v pěti a půl letech hodně pohotová. Hlavně že se vám oběma nic nestalo u těch závor, když jste tak spěchaly.

Hana Rypáčková 30.3.2020 16:15

Mému synovi zas nikdo neodpáral, že spadl z višně. Byl nejmladší a sourozenci vždy řekli :" No jo, nech ho, spad z višně".

Dana Puchalská 30.3.2020 16:13

Jaruško, prostě jste si hrály, ovšem střecha altánu... To už je vyšší kaskadérská. Byly jste jak z hadích ocásků.

Soňa Prachfeldová 30.3.2020 13:43

Komu se nestalo, že v dětství nepadl na různé části těla, i na tu hlavu, u Tebe prokazatelně to nemělo žádný škodlivý vliv Jaruško.

Naděžda Špásová 30.3.2020 13:31

No, Jarko, konec dobrý, všechno dobré. Všichni jsme jako děti dělali blbiny a lezli, kam neměli. O tohle dnešní děti přicházejí. :-)

Anna Potůčková 30.3.2020 12:53

Hlavně že to dopadlo jak to dopadlo, že nedošlo k daleko většímu úrazu, nedej Bože také k úrazu oka. Dokáži si to živě představit. Četla jsem téměř na jedno nadechnutí - moc hezky napsáno!

Alena Vávrová 30.3.2020 11:48

No Jaruško, hlavně že to tak dobře dopadlo. Ale nad tvým shrnutím v závěru, jsem se musela uchechtnout - kdyby nikdo další "nekáp božskou", tak já se přiznávám, že jsem po všech mých dětských eskapádách stejně postižená ;-)).

Zuzana Pivcová 30.3.2020 10:47

Připadá mi, Jarko, že jste byly trochu podobné holky jako my. O tom ostatně svědčí i tenhle příspěvek. Ale to už jsme si kdysi řekly. :-D Díky!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková