Ilustrační foto: ingimage.com

Vánoční svátky u naší babičky

24. 12. 2020

Při magickém slově "Vánoce" zjihne většinou i to neoblomné, neromantické, ledové a nic si nepřipouštějící srdce. Moje srdce jihne minimálně od listopadu.

Autor: Ladislava Jankovská

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Potůčková 24.12.2020 12:29

Také znám moc dobře jak jedny kuchynská kamna vyhřívaly také chladnou ložnici. Zavrtaly jsme se do peřiny, která sice byla těžká, ale bylo pod ní teplo, když jsme si ji zahřály. Krásné vzpomínky na dobu před více jak 50ti lety.......

Margita Melegova 24.12.2020 11:15

Presne tak jsem travila zimni prazdniny u tety na vesnici, spala jsem v predni mistnosti kde se odehravala kazda dulezita zivotni udalost. Teta nahrala v zadnim pokoji velikanskou perinu a polstar, strycek to prenesl a ja se v te studene mistnosti zachumlala aby mi to teplicko co nejdele vydrzelo. Bylo to nejstastnejsi obdobi meho detstvi.

Daniela Řeřichová 24.12.2020 07:31

Hezká vzpomínka, díky.

Helenka Vambleki 12.11.2012 19:10

Znám, znám, znám. Babička vždy topila jen v kuchyni a trošku tepla pustila do "jizby" jen chvíli před spaním. Jak já nenávidím chlad a nemůžu studená usnout. Ale zase na druhou stranu, kdybyste viděli jak takové klima vyhovovalo vánočnímu kaktusu, který se rozrostl do průměru metr a půl a každé Vánoce nasadil stovky květů! Takže ten chlad už si nepamatuji, zato tu záplavu růžových květů mám dodnes před očima.

Zpět na homepage Zpět na článek