FOTO: autor

Žižkovská pandemie

6. 4. 2020

Můj příběh

Autor: Miloš Nekvasil

Hodnocení:

(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jarmila Komberec Jakubcová 6.4.2020 20:54

Pane Miloši zdravím Vás na Žižkov, už jste se dlouho neozval. Tak ať se nepotkáte s Covidem 19. A pište dál.

Marta Novotná 6.4.2020 15:06

Zuzana Pivcová: zdá se že na lidi bez domova bylo poněkud zapomenuto, přesto, že to je problém i bez koronaviru a mohl být problém ještě značně větší.

Helenka Vambleki 6.4.2020 12:09

Konečně nějaké nové zprávy ze Žižkova, už jsem myslela, že tam chcípl pes :-)

Dana Puchalská 6.4.2020 11:30

Vítejte zpět Miloši. Už se mi po Vašich článcích stýskalo.

Zuzana Pivcová 6.4.2020 11:15

Jsem ráda, že jste tu vynesl na světlo zase nějaký jiný problém, než zrovna současnou pandemii. Lidé umírají na jiné nemoci a z jiného důvodu jako dřív, jen se o tom nějak nemluví. Občas mě napadá, jak jsou zaopatřeni, případně testováni lidé bez přístřeší. Všeho všudy jsem dosud narazila pouze na jeden text, že jich pár ubytovali přechodně do nějakého hostelu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá