Koróna sluneční
FOTO: autorka

Koróna sluneční

2. 4. 2020

Od Vánoc jsem se neozvala. Možná jste si už mysleli, že jsem umřela. Nebo třeba jen nakazila. Anebo někam utekla. Všechno by v tomto stavu naší planety bylo možné. Stejně jako je možné, ba dokonce velmi pravděpodobné, že si mojí dlouhé odmlky kromě šéfredaktora nikdo ani nevšimnul…

Nebylo by divu. Pozornost obyvatelstva se teď upíná k mnohem závažnějším věcem. Ale faktem je, že jsem ani neumřela, ani jsem se zatím nenakazila a dokonce jsem nikam neutekla. Kam bych taky utíkala, vždyť nikam nesmíme. Držím se doma a na nic si nestěžuji. Dům je dost velký, abychom si v něm s mužem našli prostor být spolu i od sebe, zahrada nám poskytuje dostatečný výběh a ještě máme za humny les, ve kterém dopoledne nepotkáte živáčka. A když už, tak s rouškou pod bradou…Místní lesy, ve kterých kdysi lovil jeleny sám císař Rudolf Druhý, jsou značně prořídlé, takže protijdoucí milovníci dlouhých procházek se vidí už z dálky a tudíž si mohou roušku nacvičeným pohybem rychle nasadit na nos…

Důvodů k dlouhodobé absenci příspěvků jsem však měla několik.

Především jsem pilně pracovala na dokončení rukopisu své první (a pravděpodobně i poslední) knížky, kterou k mému překvapení přijalo jedno známé nakladatelství. Tři týdny jsem poctivě běhala po procedurách i po Bažantnici v Lázních Bělohrad, abych pak čerstvě nabytou kondici opět rozmělnila do drobných úklidových manévrů a vysedávání u počítače na střídačku s televizí, když se jakýsi neznámý virus z daleké Číny začal přibližovat a měnit se v pandemii, jakou lidstvo nepamatuje…

A taky jsem dělala jeden profilový rozhovor na přání pana šéfredaktora do nového magazínu, který by měl být tištěnou podobou našeho portálu. Když na tomto místě používám kondicionál, tak zcela vědomě, protože bůhví, jestli to vyjde.

Ten mizerný neviditelný prevít si totiž zamanul ničit životy i sebelepší plány těch, co tu zůstanou…

Ne, tohle jsem vlastně vůbec psát nechtěla. Nic o znamení shůry, o zdviženém prstu, o lidské selekci…Naopak, chtěla jsem napsat něco pozitivního, hezkého, a přesto aktuálního.

Třeba o tom, že včera začal duben, co přivádí máj…

Na aprílové téma jsem psala už několikrát. Možná si vzpomenete, že právě první dubnový den neboli Apríl je mimo jiné mým dnem svatebním…

Letos byl můj muž osvobozen od povinnosti pozvat mě na večeři do restaurace, což mu nesmírně vyhovovalo. Aby té radosti nebylo málo, udělala jsem mu dvacet chlebíčků, uvařila hrnec gulášovky, a zatímco brázdil trávník vertikutátorem, nasadila jsem si roušku a vyšla do lesa na procházku. Kytku budu muset asi oželet…

Z mrazivého rána se vyklubal překrásný den. Mezi holými korunami stromů prosvítala azurová obloha, ze které mě i přes tmavé brýle oslňovalo jarní slunce. Zastavila jsem se uprostřed lesní cesty a lačně jsem nastavila tvář jeho paprskům. Je vůbec možné, aby něco tak životodárného mělo byť jen symbolickou souvislost s něčím, co tak nemilosrdně život bere?

Sluneční koróna. Jasně zářící okolí slunce. Jev pozorovatelný sice pouze při jeho zatmění, ale i tak dává jméno té mrňavé smrtící bestii. Viru, jehož název je odvozen od povrchové struktury jeho obalu, uspořádaného do tvaru sluneční koróny…

 

Můj muž na naše dvaatřicáté výročí svatby nezapomněl.

Když jsem přišla domů, čekalo mě překvapení. Nádherná kytice v barvě slunce.

Kdyby náhodou zítra nevyšlo, já ho mám doma na stole.

 

Hezké vztahy v časech dobrých i zlých vám přeje

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Milý pozitivní článek, kytice nádherná a pořád říkám, bude líp .
Helena Votíková
Ta kytka je nádherná. Hned je veseleji. A za článek děkuji.
Jana Šenbergerová
Díky za každého, kdo umí i v pohnutých situacích najít něco hezkého. Do dalších společných let vám přeji, ať vás optimizmus neopustí.
Eva Mužíková
Paní Hano, také každý den chodím do přírody, kterou mám k mému štěstí hned za domem. Využívam těchto procházek za každého počasí. Raduji se sluníčka, z modrého nebe nad hlavou, ze zpěvu ptáků, z koníků na ranči, z kachen na rybníku, z pozdravů kolemjdoucích, kterých je v této době nějak víc. Raduji se, že mi slouží nohy a dech, díky tomu dokáži trávit v přírodě dlouhé hodiny. Vím, že současná situace je velmi vážná a právě proto nechávám vstoupit do mého života ty malé radosti. Také o nich ve svých příspěvcích píšu, vždyť sdělená radost je radost dvojnásobná. Jelikož nejsem dost silná a rozumná, abych se dokázala se španými zprávami těchto dnů poprat, nesleduji je v TV, ani jinde. Možná to je zbabělé, ale tak jsem se rozhodla a tak se snažím žít.
Marie Faldynová
Bojíme se asi všichni. Někdo u toho mlčí, někdo se zlobí, jiný si píská aby si dodal odvahu. Mě víc pomůže si přečíst, že přeci jen zůstaly nějaké důvody k radosti. Bydlím na malém městě, kdyby se tu virus objevil, nejspíš by mě taky přešla chuť se radovat.
Dana Puchalská
Já jsem, jak už jednou řekla Ivana K. bytostný optimista. Ano, jsem a jiná už nebudu.... :-) :-) A tak přišlo mi na mysl jedno rčení paní Haliny Pawlowské... "Ikdyž Tě život odře do hola, netvař se jak mrtvola". Hezký den paní Hano.
Jitka Hašková
Dobrý den, zrovna nedávno jsem si říkala, co s Vámi, že jsem na íčku dlouho nic od vás nečetla. Tak jsem ráda, že jste se ozvala a děkuji za článek.
Hana Švejnohová
Moc děkuji všem...
Zuzana Pivcová
Ale, Haničko Šim., nevykláním se ani na jednu, ani na druhou stranu. Každý má svůj pocit štěstí nastaven jinak, proto jsem to řekla obecně tím rčením "přej....". Každému přeji to jeho, i když třeba žiji jinak. Závistivost u nikoho nehledám, ani u sebe, ani u Tebe.
Elena Valeriánová
A já vám chtěla vyčinit za dvě věty z úvodu, cituji: "Možná jste si už mysleli, že jsem umřela. Nebo se třeba jen nakazila." Tak o tom se, milá zlatá, nežertuje. To je totiž hned. Ale jinak jsem ráda, že jste mě potěšila svým optimistickým náhledem na dnešek. Napsala jsem v poslední době pár článků, kde jsem se vědomě vyhýbala hlavnímu tématu dnešních dnů v domnění, že to tak bude lepší, protože těch špatných a stresujících zpráv a článků je přehršel. Těšit se musíme z maličkostí, z krásného zdravě prožitého dne. A pokud někdo a nemyslím to adresně, závidí hmotné statky, tak pořád platí: do hrobu si je nikdo sebou nevezme. Hanko, šťastné výročí. A na vaši knížku se těším.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.