Koróna sluneční

Milý pozitivní článek, kytice nádherná a pořád říkám, bude líp .

Ta kytka je nádherná. Hned je veseleji. A za článek děkuji.

Díky za každého, kdo umí i v pohnutých situacích najít něco hezkého. Do dalších společných let vám přeji, ať vás optimizmus neopustí.

Paní Hano, také každý den chodím do přírody, kterou mám k mému štěstí hned za domem. Využívam těchto procházek za každého počasí. Raduji se sluníčka, z modrého nebe nad hlavou, ze zpěvu ptáků, z koníků na ranči, z kachen na rybníku, z pozdravů kolemjdoucích, kterých je v této době nějak víc. Raduji se, že mi slouží nohy a dech, díky tomu dokáži trávit v přírodě dlouhé hodiny. Vím, že současná situace je velmi vážná a právě proto nechávám vstoupit do mého života ty malé radosti. Také o nich ve svých příspěvcích píšu, vždyť sdělená radost je radost dvojnásobná. Jelikož nejsem dost silná a rozumná, abych se dokázala se španými zprávami těchto dnů poprat, nesleduji je v TV, ani jinde. Možná to je zbabělé, ale tak jsem se rozhodla a tak se snažím žít.

Bojíme se asi všichni. Někdo u toho mlčí, někdo se zlobí, jiný si píská aby si dodal odvahu. Mě víc pomůže si přečíst, že přeci jen zůstaly nějaké důvody k radosti. Bydlím na malém městě, kdyby se tu virus objevil, nejspíš by mě taky přešla chuť se radovat.

Já jsem, jak už jednou řekla Ivana K. bytostný optimista. Ano, jsem a jiná už nebudu.... :-) :-) A tak přišlo mi na mysl jedno rčení paní Haliny Pawlowské... "Ikdyž Tě život odře do hola, netvař se jak mrtvola". Hezký den paní Hano.

Dobrý den, zrovna nedávno jsem si říkala, co s Vámi, že jsem na íčku dlouho nic od vás nečetla. Tak jsem ráda, že jste se ozvala a děkuji za článek.

Moc děkuji všem...

Ale, Haničko Šim., nevykláním se ani na jednu, ani na druhou stranu. Každý má svůj pocit štěstí nastaven jinak, proto jsem to řekla obecně tím rčením "přej....". Každému přeji to jeho, i když třeba žiji jinak. Závistivost u nikoho nehledám, ani u sebe, ani u Tebe.

A já vám chtěla vyčinit za dvě věty z úvodu, cituji: "Možná jste si už mysleli, že jsem umřela. Nebo se třeba jen nakazila." Tak o tom se, milá zlatá, nežertuje. To je totiž hned. Ale jinak jsem ráda, že jste mě potěšila svým optimistickým náhledem na dnešek. Napsala jsem v poslední době pár článků, kde jsem se vědomě vyhýbala hlavnímu tématu dnešních dnů v domnění, že to tak bude lepší, protože těch špatných a stresujících zpráv a článků je přehršel. Těšit se musíme z maličkostí, z krásného zdravě prožitého dne. A pokud někdo a nemyslím to adresně, závidí hmotné statky, tak pořád platí: do hrobu si je nikdo sebou nevezme. Hanko, šťastné výročí. A na vaši knížku se těším.