Foto: archiv autora

Jarmark

5. 4. 2020

Můj příběh

Autor: František Matoušek

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Irena Mertová 5.4.2020 14:13

Hezká vzpomínka. Já jsem se též něco naštupovala za mlada - sobě i dětem. A moje tchýně štupovala ponožky pořád dokola, takže z původní ponožky nezbylo téměř nic.

Soňa Prachfeldová 5.4.2020 14:11

Hezké vzpomínky, vybavila jsem si, jak jsem s dědou jezdila na poutě na kolech a ty atrakce a cirkusy a močáky, kejklíři a cukrovinky, nezapomenutelné.

Zdenka Soukupová 5.4.2020 14:02

Františku, Vy si tohle fakt pamatujete? Mně se zdá, že popisujete trhy tak před sto léty (bez urážky). Ale je to krásná vzpomínka. Zase něco napište.

Marie Seitlová 5.4.2020 13:21

Pěkná vzpomínka na krásné staré časy a dětství. Moc pěkně se to četlo. Hříbek ještě mám a štupovat bych asi ještě zvládla, ale nevyplatí se.

Marie Faldynová 5.4.2020 13:07

Krásný pohled dítěte! Jsem ráda, že trhy se do našich náměstí vracejí! Štupování jsem ještě nevzdala.

Zuzana Pivcová 5.4.2020 13:06

Já takovéto články mám opravdu ráda, protože neobsahují tu dnes hodně rozšířenou konfrontaci - bylo dřív lépe nebo hůře? Jen si tak připomenout, co bylo pro každodenní život běžných lidí typické, a navíc viděno z pohledu dítěte. Moc hezké, díky.

Alena Tollarová 5.4.2020 12:52

Františku, máš vyprávěcí dar, hezky se čteš. Štupovat jsme se učili ve škole při ručních pracích, knoflíky možná byly z roudnické "butonky", to býval výběr! kde je jí ale konec? Opuštěné budovy žalují. A brousek? Za korunu kousek? Hezké vzpomínání.

Naděžda Špásová 5.4.2020 10:53

Jediné, co nám nikdy nikdo nevezme, jsou vzpomínky. Tahle je, Františku, moc hezká. :-)

Vladislava Dejmková 5.4.2020 10:51

Já hříbek i bavlnky ještě mám, ale štupuji jen výjimečně. Radši ponožky tajně vyhodím. Ono to stejně není k ničemu, bavlnky jsou nekvalitní. Ale vzpomínka je to milá.

Anna Potůčková 5.4.2020 09:56

Štupování znám také jen od své babičky. Hříbek doma nemám a přiznám se, že toto jsem nikdy ani nezkoušela. Hezké vzpomínání!

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá